Ženy slova

Skrovná leč krásná pocta českým autorkám přelomu 19. a 20. století, dnes již pro mnohé zcela zapomenutými. Já neznala pouze jméno Olgy Barényi. Ostatní jména mi nebyla neznáma, ale o jejich životě jsem toho zrovna moc nevěděla a to byla rozhodně škoda. Pěkně jsem si knihu dávkovala. S Kájou Maříkem a Gabrou a Málinkou se ve vzpomínkách vracela do dětství u babičky. Robinsonku jsem si užila jak v knize, tak v obou filmových zpracováních. Když se dostanu na Vyšehrad, vždy se zastavím u skromného domku Popelky Biliánové. Líbil se mi i styl zpracování. Každý z těch medailonků byl pro mě příjemnou procházkou do historie. Děkuji.

Pocta Jany Poncarové osmi českým spisovatelkám 19. a 20. století. Neměli jsme jen muže spisovatele, byla i řada žen spisovatelek, které prošlapávaly cestičku těm současným. A že jich máme spoustu....Není to jen pro ty, kteří se zajímají o historii literatury. Čte se to stejně skvěle jako autorčiny romány. Každá z žen spisovatelek byla jiná. Překvapí vás, že jste si tyto autorky často zařadili do škatulky, ze které se je Jana Poncarová snaží vykutat a nabídnout vám na ně trochu jiný pohled. Ale není to tak, že by to všechno byly její oblíbené autorky. "A já tuhle knihu píšu proto, abych připomněla pozapomenuté české spisovatelky, k nimž mám vztah, a ten nemusí být vždy nutně přátelský." Obdivuji osobní nasazení a spoustu času, který autorka této knize věnovala. A musím ocenit i nádhernou a skvěle vymyšlenou obálku. Moc se těším na další knihu Jany Poncarové, která se také inspirovala velkou osobností české literatury, asi nepřekvapí, že to bude opět žena.