Ženy, koně, intriky

Bída s nouzí. Nejdříve jsem myslela, že to vzdám, pak jsem se hecla, ale nestálo to za to. Už dlouho jsem nečetla nic, co by mne takhle neoslovilo... Ani nevím, kam knihu zařadit, ale detektivka ani thriller to rozhodně nejsou. Nuda střídá šeď, kde se prakticky nic neděje (kromě přetvářky a intrik) a aktéry té zoufalosti jsou samé nesympatické postavy. Díky bohu, že nežiju v Americe a prostředí koní, jak ho znám já, nemá zhola nic společného s touhle zoufale falešnou zbohatlickou sebrankou. Za mne ušetřete čas, najděte si jakoukoliv jinou knihu a neuděláte chybu.

Nebylo to špatné. I když intrik tam moc nebylo. Spíš si zbohatlické paničky chtěly plnit své sny skrze svoje dcery. Kromě Piper a Douglase nebyl v příběhu nikdo sympatický. A úplně nejhůř z toho vyšel Kieran. Proč ho všichni tak uctívali, je mi záhadou. Arogantní pitomec, za kterého udělají práci všichni ostatní. Jeho geniální plány ani nekomentuji. Každopádně když odhlédnu od příběhu, tak překladatel a editor, kteří knihu takhle pustili do tisku, by se měli jít někam stydět. Používat slovo uzda ve spojitostí s parkurem, je úplně mimo. Na parkuru se uzda nikdy nepoužívá. Pro lidi od koní v knize vlastně nesedělo dost věcí. Intriky v jezdectví jsou, ale úplně jiného druhu, než tady. Kupovat koně do vrcholového sportu bez toho, aniž by si ho jezdec vyzkoušel, je nemyslitelné. Stejně tak nesmyslná byla proměna rozmazlené Mabel. Několik týdnů chodí v kroku na lonži a najednou díky skvělému koni vyhraje Grand Prix? Takový kůň by ji možná přenesl přes Z, možná i ZL, ale rozhodně ne před velkou cenu.