Je to zvláštní kniha, tak trochu jako báseň v próze. Postavy mluví "úsporně", ale říkají to podstatné a hodně prostoru má popis přírody. Ale tím jak je ta kniha jiná mě zaujala.

Po přečtení asi nejznámější Gionovi knihy Muž, který sázel stromy" jsem opět čekala podobnou uchvacující knihu, ale asi jsem si měla přečíst recenze na Databazeknih.cz. Nemohu říct, že jsem z knihy vyloženě zklamaná, spíš jsem nedala jazyk jakým je to psáno, přesně jak píše rennata. Když ponechám stranou jazykovou stránku knihy, což ale tak úplně nejde, ale když... hodnotím knihu vcelku dobře. I zde se projevuje Gionova láska k přírodě a jeho um ji popisovat v rozvláčných přirovnáních a popisech. Možná mě tolik nezaujalo to poselství, které na nás na všechny křičí z knihy "Muž který sázel stromy"( a zase srovnávám), nicméně i příběh zde byl o lásce, o cestě a o životě, někdy v té nejsyrovější formě.