Zátiší s vránami

Moje první setkání se zvláštním agentem FBI Pendergastem, uhlazeným gentlemanem, studeným čumákem, podivínem, který se při selhání běžných vyšetřovacích metod neváhá uchýlit k neortodoxním postupům. Pendergast si "užívá" dovolenou v kansaském městečku Medicine Creek, kde byla nalezena zohavená mrtvola. Zločinů přibývá, šokují svou brutalitou i rituálními aspekty, odkazujími na dávné prokletí z minulosti. Čtenář dlouho nedostane žádná vodítka - může jen s napětím sledovat, jak si zvláštní agent poradí s matoucími stopami a nezvyklým chováním pachatele. Atmosféra dusného městečka, obehnaného kukuřicí, je vykreslena výborně, gradující děj spolehlivě udrží pozornost, posledních 100 stran je doslova strhujících. Psychologie postav je rovněž obstojná, problém jsem měla pouze se samotným hlavním hrdinou (nepochopení připisuji své neznalosti předchozích tří dílů série). "Zátiší s vránami" jsem si vychutnala takřka špičkově, až několik závěrečných stránek shodilo původní zamýšlené hodnocení ke čtyřem hvězdám: konec byl bohužel příliš americký. Také mi přišlo nedůstojné, jak autor ve finiši přišlápl Pendergastovi vedení. Geniální agent by neměl být povzbuzován čtenářovým úpěním ve stylu: "No tak, vole, poskoč si, kdy ti to konečně dojde?" Až si zase někdy budu chtít přečíst něco ve stylu "X-Files", mám jasno, kterou sérii zvolit k ukojení mysteriózně thrillerových choutek. 80-85%

V pořadí čtvrtý román se zvláštním agentem Pendergastem nás zavádí do slunného Kansasu, zemědělské oblasti, kde nejen že chcípnul pes, ale taky kočka, myš i hejno blech. Proto série brutálních vražd ospalým městečkem Medicine Creek pořádně zacloumá. A i když se místní šerif snaží vše vysvětlit přirozenou cestou, Aloysius X. L. Pendergast si rozhodně myslí něco jiného. Zlo, které se v Medicine Creek probudilo, má podle něj s přirozeností hodně málo co společného... Zátiší s vranami má vše, v čem jsou Douglas Preston a Lincoln Child tolik dobří - nenáročný děj, punc hororu, živé postavy a sympatického hrdinu. Nejde o přelomové dílo v žánru, na to jsou oba autoři příliš šestákoví, ale jako oddechovka je to naprosto ideální. Možná jen konec působí dojmem horké jehly a pár stehů se nepovedlo tak úplně zahladit, ale pro tu parádní jízdu předtím dokážu nad tímhle nedostatkem klidně přivřít oči. Jižanský agent navíc v tomto díle vůbec poprvé vystupuje v hlavní roli a vyprávění to jen svědčí.