Tanec smrti

Další fascinující souboj úhlavních bratříčků Diogena a našeho milého Aloysie. Oba jsou řádně vykutálení, lepší než genius Sherlock a ďábel Moriarty a tak se dočkáme mnoha napínavých scén vystavěných až na úplné hranici uvěřitelnosti. Všechno do sebe však výborně zapadá a tak se dá i tato kniha výborně číst a užít si příjemné chvíle dobrodružství.

V předchozí knize opustili čtenáři Pendergasta v krajně zapeklité situaci. Proto jeho kámoše od newyorské policie Vincenta D'Agostu notně překvapí dopis ze záhrobí, vybízející k pokračování v pátrání po agentově bratrovi, než dotyčný magor spáchá nejasně definovaný superzločin. Opět se setkáme s většinou známých z minulých dílů, kteří se „náhodou“ více či méně zapletou do stejného případu. Jako vždy není nouze o napětí, děj zběsile uhání vpřed a zvolní jen zřídka; dočkáme se vražd, intrik, převleků, honiček, navštívíme muzeum s novou expozicí, je poodhalen další kousek mozaiky z Pendergastova soukromí… i tak stále zůstávají 3 (_!_) záhad dráždících čtenářovu zvědavost. A znovu autoři nechali v závěru zaseknutý háček (spíše jeřábní hák), nutící poohlédnout se po následující knize. No proč ne - jakkoliv nepřinesla žádné větší překvapení, tahle thrillerově odpočinková atrakce mě pořád ještě baví. Šup s mozkem (a jeho šťouravými připomínkami) do zavařovačky a hurá relaxovat s "Knihou Mrtvých". 75-80%