Zatím dobrý

Nebudu hodnotit natož soudit knihu ani minulost, autor také nesoudí, nemoralizuje, nevytváří hrdiny ani padouchy, i když je jisté, že něčemu a někomu fandí. Především se však jen snaží předložit pokud možno objektivní zprávu, jak to opravdu bylo s rodinou Mašínovou a jejich přáteli. Hajzly a hrdiny si zde každý může najít sám, ale kdo byl anebo je až takto černobílý? Kniha se čte jako literatura faktu, ale ambice má určitě vyšší, možná dokonce i najít duši těch krutých 50. let a je velkou ostudou českých nakladatelů, že ji vydali, až když měla úspěch v Německu. Pamětníci, zejména ti, kteří doma schovávají rudou knížku, by si určitě početli, pokud by byli schopni vydržet jiný pohled na Mašíny, než je ten směšně zkarikovaný v majoru Zemanovi anebo v tisících jiných dobových lžích a manipulacích.

Hned od začátku jsem věděl, že komentář k této knize bude velmi nesnadný úkol. Na Mašíny jsem mlě jakýsi náhled už před přečtením knihy. Jsem rád, že jsem knihu přečetl a doplnil si vědomosti a znalosti. Na obálce se píše, že je jejich příbeh vytěsňován z českých dějin, což si nemyslím, spíš s ním prostě většina lidí nesouhlasí a neopěvuje jej. Byli to mladí kluci chápu, nasekali pitomostí, které stály dost lidí žiovty, to už moc nechápu a argument o "válce" v době míru neberu. Celá jejich, promiňte mi ten výraz, zfušovaná eskapáda byla vlastně jen emigrace za kopečky. Nic víc, nic méně a na to bylo těch mrtcých fakt hodně a to na obou stranách. Když odhlédnu od policistů ať u nás nebo v Německu, tak i hrůzy ve vlastních řadách dlouholeté tresty, tresty smrti atd. a argument, že to nečekali a netušili.... Na druhou stranu se mi na Mašínech líbí, že celou cestu popsali, tak jak byla i se svými chybami, což byly místy excesy až neuvěřitelné, ale vypadá, že asi nic nepřikrášlovali. Když budu hodnotit knihu jako takovou, je psaná poutavě a čte se jedním dechem. Jediné co se mi nelíbí je Novákovo kopání do Stalina(a a no byl to šmejd šmejdů, ale nepotřebuju autorovu radu jaký mám mít svůj názor) a Zátopků apod. naprosto rušivé zbytečné vsuvky ve stylu a milý čtenáři teď se dívej co bylo za komančů možné. Ponechal bych tyto soudy na čtenáři samotném. Takže kdyby šlo dám 4.5* nejde tak dám 4. Kniha ale rozhodně stojí za přečtení.

"Pravdivý román" Zaznamenala jsem rozhořčený názor, že jde o pohled zaujatý, tedy stěží pravdivý, rozumím-li tomu správně. Je proto na místě si připomenout, že pravda má minimálně tři tváře. Jak ji vidím já, jak ji cítí a vidí kdokoli jiný a jaká je doopravdy. Věřím, že Jan Novák, který má mimořádný dar vyprávět a čtenáři tlumočit a předkládat skutečné příběhy jako struhující detektivky, ke své práci přistoupil maximálně objektivně, z pohledu svého a dalších v tomto dramatu zainteresovaných osob. Rozhodnutí bratrů Mašínů aktivně se zbraní v ruce bojovat proti komunistické násilné zvůli nebagatelizuje, nekritizuje, neomlouvá ani nevysvětluje nad rámec tlumočených postojů hlavních žijících protagonistů. Není to potřeba. Potud dle mého pravdivý román. Je těžké číst podobné osudy a nehodnotit či neodsuzovat. Člověk s naší historií se však obávám vždy na některou stranu přikloní. A s nejvyšší pravděpodobností jej žádný román ke změně názorů nepřiměje. Takže aniž bych tady chtěla hodnotit rozhodnutí skupiny Mašínů prostřílet si cestu na Západ, musím se ptát: Proč se klade za vinu toliko Mašínům, že po jejich strastiplném útěku těchto "banditů" za hranice estébáckých režimů Východní a Střední Evropy - Petr Novák tady odvedl vynikající práci při popisu tohoto útěku - byli pronásledováni, biti, mučeni, vězněni a popravováni přátelé, kolegové i členové rodiny, které Mašíni & spol. nechali za sebou? Jakto, že se kritici nepozastavují nad tím, že tohle všechno páchali komunisté? Kdo dal komunistům právo tak ponižujícím, nadřazeným způsobem zacházet s lidmi, kteří byli "pouze" přáteli či rodinnými příslušníky oněch "zlosynů"? A jak vůbec mohli komunisté někoho soudit, když sami získali a udržovali moc násilím a brutální silou? Vždyť je to očividné, bezbřehé zneužití moci... Jak lze soudit dvacetileté Mašíny a jejich skupinu za oběti, které za sebou nechali a nesoudit kolosální komunistický režim, ze kterým zůstalo nesrovnatelně více obětí? Vždyť onen "třídní boj" (jaký nehorázný eufemismus) vyhlásili komunisté, ne Mašíni. Žili jsme ve válce. Jenom jsme předstírali, že všechno je tak nějak normální. Je pochopitelné, že člověk přemýšlí s lítostí o obětech skupiny Mašínů. Pravdou ale také je, že po bitvě je každý generál. A pak je tu Josef Mašín starší. Naprosto mimořádný, statečný člověk a vlastenec, v jehož stínu i slávě vyrostli kluci Mašínovi. Rozdíl od synů vidím ve dvou hlavních věcech. Mašín st. bojoval proti nacistům - tedy cizákům - a ty, my Češi, můžeme kritizovat i zabíjet; a padl jako mučedník. Milujeme mučedníky... Obávám se, že přece jenom hodnotím :). V každém případě jsou příběhy Josefa Mašína st. i skupiny Mašínů hotovými horory a Novák zaslouží nejvyšší uznání za jejich zprostředkování i literární kvality románu.