Zástava dechu

Rána palcátem přímo na solar unavené mámovské duše... syrová kadence slov nedává vydechnout a nemilosrdně servíruje náročno rodičovské reality... konečně víří společností i ta méně líbivá perspektiva života s dětmi... strašně moc mi tahle bolavá intimní zpověď sedla... neuspořádané myšlenky a nekonečná láska v souboji s vyčerpanou zoufalostí... mysl přetížené mámy v kostce... ruku na dudlíka, která z nás nikdy nepoužila žalostnou mantru "já už prostě nemůžu!" ... celá tahle transformace ženy v matku je totiž sakra těžká disciplína a někdy by nám na téhle naší cestě bodlo trochu víc laskavé empatie a lidskosti... obzvláště v dnešní přehlcené době prahnoucí po nesmyslné dokonalosti.

Tato kniha vás chytí pod krkem, drapne za srdce, sevře vám žaludek. Snad není tolik aktuální pro starší generace, ale pro současné matky rozhodně. Na ploše jediného bezčasého okamžiku se roztáčí spirála vzpomínek, reminiscencí a úvah, která obsahuje celou tu neuvěřitelnou zkušenost mateřství ukotvenou v dnešní sterilní, hyperkorektní, superbezpečné době. Co všechno ztrácíme pod diktátem dnešní konzumní doby? Je přehlcení možnostmi a nabídkami cestou k naplnění a štěstí? Autorka klade a zodpovídá velké množství otázek, otázek zásadních, které nám maně tanou na mysli a hned zase mizí zapomenuty a nezodpovězeny. Fascinuje mě, jak ostrým, nekompromisním a přitom velice poetickým, obrazným a krásným jazykem paní Jesenská píše. Jak dokáže popsat tu univerzální zkušenost a všechny její nuance , které se nám zdají tak subtilní a nepřenosné, a přece je dokázala zachytit. A jak přesně! To čtení bolelo, ale stejně tolik mi dalo. Smekám.