Zástava dechu

Materstvo, hlavne tie prvé náročné roky, keď žena nemá svoj priestor, je neustále obklopená deťmi, ktoré ju vyžadujú, požadujú a žiadajú. Desaťtisíckrát omieľané denné detské rutiny. Plienky, plienky, plienky. Upratovanie rozhádzaného jedla. Naháňanie a zháňanie drobizgu po byte, aby ste ich s revom odniesli na ihrisko. Odkiaľ potom s ich revom nesiete domov, pretože teraz sa im už odtiaľ nechce. To hranie sa s nimi v detskej izbe na koberci, neustále opakovanie a spievanie detských riekaniek. Neustále dotyky, sliny, zvyšky jedla, ktoré si zbierate zo svojho vlastného tela, ktoré vám v tých prvých rokoch v role matky ani nepatria. Byť na isté obdobie najväčšou bohyňou, modlou, piedestálom, oporou. Mať zázračné ruky, ktoré vymútia bolesť. V náručí ovoňiavať tú najlepšiu vôňu detských vláskov na svete. Dívať sa navzájom si pri zaspávaní do očí a cítiť prepojenie, ktoré s nikým iným mať nebudete. Mať zo seba polovicu niekde vo svete, ktorá z vás síce pochádza a zároveň vám nepatrí. A túto neskutočnú ambivalenciu, najväčšej lásky i najhlbšieho zúfalstva, nám krásne autorka v románe predostiera. Kniha, podľa mňa, ukazuje autentickú a otvorenú tvár materstva a ženstva.

Jak být dobrou matkou? A co to „dobrá matka“ vlastně v dnešní společnosti znamená? Autorka nám ukazuje jeden den v životě ženy – matky. Něžné chvilky i vyhrocené konflikty. Zároveň s tím tu nacházíme určité metafory o tom, jak se žilo dřív, kdy se o děti staralo celé společenství, dávno před plastovou džunglí a dětskými hřišti. Uf, tak tohle byla síla! Jak mám říct o knize, že byla naprosto skvělá a zároveň tak děsivá, hrozná a depresivní? To prostě nejde, tuhle knihu si musíte přečíst sami. Hned na první stránce nás autorka seznámí s tím, co děsivého se stane. A v tu chvíli nevíte, jestli chcete číst dál, jestli to celé ustojíte, udýcháte a jestli vám budou stačit slzy. Kniha je o mateřství, ale ukazuje i ty stránky, které tak často nejsou vidět. Jak je to mnohdy neskutečně těžké, jak to ženu změní a jak někdy stačí tak málo, aby se to celé rozpadlo. Nečekejte tu ucelené vyprávění. Skáče se tu od jednoho k druhému, abyste si poskládali celý příběh sami. Do toho tu jsou otázky k mateřství, které vás donutí zamyslet se nad tím, jak to vlastně máte vy. Je to psáno jinak, ale mě to neskutečně bavilo a autorčin styl mi sednul. Navíc celý ten text působí tak naléhavě, že vás musí oslovit a zasáhnout. Mě se kniha dotkla opravdu hodně. Její čtení mě bolelo, zároveň se mi moc líbilo. Celý příběh mě zasáhnul, rozložil a pak pomalu dal zase dohromady. Prožívala jsem neskutečně silné emoce a ještě teď, pár dní po dočtení, se mi chce brečet, jen na knihu pomyslím. Toto je pro mě rozhodně jeden z objevů letošního roku!