Zástava dechu

Rána palcátem přímo na solar unavené mámovské duše... syrová kadence slov nedává vydechnout a nemilosrdně servíruje náročno rodičovské reality... konečně víří společností i ta méně líbivá perspektiva života s dětmi... strašně moc mi tahle bolavá intimní zpověď sedla... neuspořádané myšlenky a nekonečná láska v souboji s vyčerpanou zoufalostí... mysl přetížené mámy v kostce... ruku na dudlíka, která z nás nikdy nepoužila žalostnou mantru "já už prostě nemůžu!" ... celá tahle transformace ženy v matku je totiž sakra těžká disciplína a někdy by nám na téhle naší cestě bodlo trochu víc laskavé empatie a lidskosti... obzvláště v dnešní přehlcené době prahnoucí po nesmyslné dokonalosti.

"Mateřství mě změnilo. Nadobro. S konečnou platností mě přestrukturovali. Ačkoli nevím, zda mě z mých kořenů vyrvalo, nebo mě k nim naopak navrátilo. Nebo zda mě jen odkoulelo jinam, vedle, mimo. Kořeny, nekořeny. Vím jen, že toho změnilo až příliš. Mé estetické cítění, smyslové vnímání, emocionální a citové prožívání, prožívání mého těla, můj vztah k světu, k životu, k druhým, mé priority." Mateřství je těžké. Sakra těžké. Někdy má člověk pocit, že je v tom chaosu úplně sám. Že se v něm úplně ztrácí. Že se ztrácí sám v sobě. Že ztrácí sám sebe. Díkybohu je vesmír v rovnováze a nadělil nám onu bezmeznou lásku, která často drží naše nepříčetné já na uzdě (matka-fúrie, těší mě), partnera, který nás podrží či vystřídá, pokud může, ale i tak jsou chvíle, kdy dojdou síly, kdy dojde sebekontrola, kdy dojde k výbuchu tisíci sopek. A přesně o tom je Zástava dechu. Lucie Koudelková Jesenská přesně vystihuje pocity matek. Ukazuje jejich rozpoložení, kdy se často zmítají mezi mateřskou láskou, únavou, frustrací, pocitem osamělosti, vlastní neschopnosti a tlakem představ o tom, jak by měla vypadat dokonalá matka. Samozřejmě z toho ve svých představách vychází jako naprosto neschopné krávy, které si neumí poradit s tak jednoduchou záležitostí, jako je vychovat dítě. Dítě pokud možno bez nějakých závažnějších traumat. A ta vypravěčská forma?! Smekám! Nečekejte klasické vyprávění, autorka nám příběh vypráví útržkovitě, se spoustou odboček, které příběhu dodávají na naléhavosti, donutí k zamyšlení, propojí spoustu informací, někdy způsobí aha momenty, zkrátka nám dojde, že dnešní společnost má sice spoustu výhod, ale bohužel jsme toho i spoustu ztratili (což je nevýhoda jak pro matku, tak i pro dítě). Navíc je nám to předkládáno krásnou češtinou plnou matefor, přirovnání a nádherných (a výstižných) obratů. Zástava dechu je velmi silné čtení, snaží se najít samotnou podstatu mateřství. Ale pro mě jako čtenářku-matku bylo ohromně přínosné sdílení pocitů matek, místy to pro mě bylo až terapeutické, byť na tom nejsem tak, jako hlavní hrdinka (zatím). A všechno je nám čtenářům předkládáno velmi sofistikovaně. Milá Lucie, děkuji za vaši práci.