Žár

Zaručený způsob, jak při čtení udržet moji pozornost, je romantika. Takže když je tím tahákem něco jiného, autor si ode mě vždycky zaslouží uznání. Tady si člověk moc romantiky neužije, a přesto jsem se do každé kapitoly začetla se zvědavým, až podivným potěšením. Hlavní postavy jsou tu celou dobu své, charakteristické. Vůbec netušíte, jak to nakonec dopadne. No, a co si budeme povídat, moc se mi líbil i feministický podtón příběhu, kdy autorka udělala z Vlada Draculy hlavní hrdinku Ladu a zobrazila, jak nesnadné postavení ženy ve středověku měly, jak byly podceňovány. Konec ve mně vyvolal takový... správný pocit. Ještě teď musím o příběhu přemýšlet. A za to autorku musím pochválit. Dobyvatelská sága není trilogie, která zaujme každého, ale já ji rozhodně řadím mezi svoje nejoblíbenější série.

Zaručený způsob, jak při čtení udržet moji pozornost, je romantika. Takže když je tím tahákem něco jiného, autor si ode mě vždycky zaslouží uznání. Tady si člověk moc romantiky neužije, a přesto jsem se do každé kapitoly začetla se zvědavým, až podivným potěšením. Hlavní postavy jsou tu celou dobu své, charakteristické. Vůbec netušíte, jak to nakonec dopadne. No, a co si budeme povídat, moc se mi líbil i feministický podtón příběhu, kdy autorka udělala z Vlada Draculy hlavní hrdinku Ladu a zobrazila, jak nesnadné postavení ženy ve středověku měly, jak byly podceňovány. Konec ve mně vyvolal takový... správný pocit. Ještě teď musím o příběhu přemýšlet. A za to autorku musím pochválit. Dobyvatelská sága není trilogie, která zaujme každého, ale já ji rozhodně řadím mezi svoje nejoblíbenější série.

K Dobyvatelské sáze jsem se dostala vlastně úplně náhodou a začala jsem ji číst ze dvou důvodů: Vlad Tepes je mou oblíbenou historickou, knižní i filmovou postavou a myšlenka, jak by jeho život vypadal, kdyby byl ženou, mě okamžitě zlákala. A bylo to super. Ladu jsem si zamilovala především pro její odhodlání, odvahu a svobodnou duši. Radu mi lezl dost na nervy, ale v druhém díle - v Konstantinopoli - jsem přišla na chuť i jemu. Líbilo se mi i zobrazení Mehmeda, hlavně v tomto posledním díle Žáru. Věděla jsem, jak asi příběh skončí, jelikož se v hlavních událostech poměrně věrně držel toho, co se ví o životě Vlada Tepese, ale i přesto jsem byla na konci mile překvapená, jak to autorka pojala. Lada bojovala za svobodné a hrdé Valašsko, za vše, co milovala a obětovala tomu vše. Byla drak. A sestra. A kníže.