Zápotocký Příliš mnoho životů

Ušatý torpédo, Ušinašiši, Tonda práce, Tonda lopata, Tonda harmonika, zkrátka Tonda Zápotonda. "Lidový býval bezesporu, lidskosti v jeho činech a rozhodnutích nakonec mnoho nenajdeme." "Šlo o Zápotockého klasický obrat, jednak zůstal poslušný moskevskému směru, jednak dokázal během krátké chvilky obrátit - jako by tím naplňoval teze některých svých kritiků ze strany krajní levice 20. let, že je prostě oportunistou." "Denně napíše článek do Práce, denně promluví aspoň jednu řeč a den ke dni ta jeho pilnost dosvědčuje jen jeho kecavý průjem." Václav Kaplický (s oblíbeným přívlastkem 'malomocný'. Vidlička) "Je to absurdní, s jakou energií přistupoval ke své práci, aby ji následně proměnil na zničené lidské životy a namísto chimérického lepšího světa věznění, emigrace a popravy. To vše v systému, ve kterém nelze zastávat vrcholnou pozici, aniž byste nezamlčovali, nelhali či neobraceli realitu naruby, zatímco veřejnosti prezentujete tvář upřímného, bodrého a chápajícího starého bojovníka." "V roce 1945 se tedy Zápotocký vrátil z dlouholetého vězení jako politická osobnost připravená okamžitě pracovat a prosadit vše, co nyní bylo na dosah ruky. Víme, že ani vlastní zkušenosti s opakovaným vězněním mu v budoucnu nezabrání perzekuovat své politické a ideologické odpůrce. I nadále bude žít v umanuté představě, že lepší svět je nutné budovat - a to i za cenu lidských obětí. Na tom žádné vězení ani koncentrační tábor nic nezměnily." Monografie velmi čtenářsky přívětivá, rozčleněná do kapitol dle Zápotockého "statusu", např. syn, otec, vezeň, odborář atd. Seřazeny jsou chronologicky, ale několikrát se vracíme, takže si čtenář může některé okolnosti jeho života zopakovat a lépe zafixovat. Taky se nás autor nesnaží zahltit citací úmorných usnesení a podobných nečitelností. Poučený sice, přesto laický čtenář tak paradoxně klidně a plynule propluje jedněmi z nejbouřlivějších dob naší historie. "Svědčí o tom i Zápotockého zvláštní povzdech ke konci kariéry, že měl spíše zůstat v odborech..." ...to teda měl!

Po tom několikaletém "hype" v Přepište dějiny jsem čekal něco rozsáhlejšího a detailnějšího (nenechte se zmást fyzickou velikostí knihy, písmo a řádkování připomínají rigorozní práci Marka Bendy). Je to syntéza, takže se asi nedal čekat rozsáhlý výzkum primárních pramenů v archivu, ovšem, pokud je cca třetina poznámek pod čarou opřena o vzpomínky Marie Zápotocké nebo Kosatíkovy Gottwaldovy muže, tak to přece jen čtenáře poněkud zarazí. Zároveň je vidět, že pokud Stehlík chce, tak se umí ponořit jak do detailů, tak do archivů, ale na druhou stranu jiné pasáže působí poněkud odbytě a mnohé otázky, které čtenáře napadají, zůstávají bez odpovědi nebo jen lehce nakousnuté. Strukturace knihy do jednotlivých kapitol podle rolí, které Zápotocký ve svém životě představoval, oproti klasickému chronologickému vyprávění, mi nevadila, byť občas působila poněkud zmateně, protože informace, se kterou autor pracoval, se v detailu objevila až o několik kapitol dál nebo byla rozdrobena do více kapitol, což ztrácelo na účinku. Běžný čtenář nespecialista, kterému je kniha určena především, bude asi spokojen. Já jsem do jisté míry zklamán, byť jsem nejspíše dostal, co jsem zaplatil.