Zápotocký. Příliš mnoho životů

Po tom několikaletém "hype" v Přepište dějiny jsem čekal něco rozsáhlejšího a detailnějšího (nenechte se zmást fyzickou velikostí knihy, písmo a řádkování připomínají rigorozní práci Marka Bendy). Je to syntéza, takže se asi nedal čekat rozsáhlý výzkum primárních pramenů v archivu, ovšem, pokud je cca třetina poznámek pod čarou opřena o vzpomínky Marie Zápotocké nebo Kosatíkovy Gottwaldovy muže, tak to přece jen čtenáře poněkud zarazí. Zároveň je vidět, že pokud Stehlík chce, tak se umí ponořit jak do detailů, tak do archivů, ale na druhou stranu jiné pasáže působí poněkud odbytě a mnohé otázky, které čtenáře napadají, zůstávají bez odpovědi nebo jen lehce nakousnuté. Strukturace knihy do jednotlivých kapitol podle rolí, které Zápotocký ve svém životě představoval, oproti klasickému chronologickému vyprávění, mi nevadila, byť občas působila poněkud zmateně, protože informace, se kterou autor pracoval, se v detailu objevila až o několik kapitol dál nebo byla rozdrobena do více kapitol, což ztrácelo na účinku. Běžný čtenář nespecialista, kterému je kniha určena především, bude asi spokojen. Já jsem do jisté míry zklamán, byť jsem nejspíše dostal, co jsem zaplatil.

Antonín Zápotocký a jeho život neboli jeho různé životní role. V knize je tato jedna z nejdůležitějších osobností počátku komunistického hnutí představena ve spoustě rolí, které ve svém životě měl. První kapitola ho popisuje jako syna a krátce představí i jeho otce, další jako „socana“, další se věnuje jeho roli otce a manžela, další prezidenta, vězně, odboráře, spisovatele, komunisty nebo se jedna z nich zaobírá jeho vztahem k Moskvě apod. Kniha tak komplexně popisuje celý jeho život od dětství do smrti s přesahem i do děl, která vznikla po jeho smrti. Neuvěřitelně komplexní dílo. Tohle muselo být velmi náročné na sepsání a sestavení, kniha obsahuje obrovské množství informací, datumů a souvislostí. Kapitoly nejsou seřazené úplně chronologicky dle času ale chronologicky dle toho, jak se Zápotocký dostával do všech rolí, takže se často prolínají, v každé kapitole je ta určitá etapa života sledována z jiného pohledu. Kniha určitě není na přečtení jako román na jeden zátah, je lépe se v ní trochu přehrabovat a postupně si knihu pročítat. Není to lehké čtení. Ale tím, jak kniha obsahuje velké množství informací je velmi zajímavá, dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem netušila, a objevila spoustu nových souvislostí v této ne úplně skvělé kapitole života našeho státu. Antonín Zápotocký působí v historii jako taková nevýrazná osobnost, myslím, že právě proto je dobře, že o něm vznikla takto komplexní publikace. Pokud vás dějiny první poloviny dvacátého století u nás zajímají, pak si určitě kníhu nejen přečtěte, ale i pořiďte, protože po jednom přečtení všechny informace zdaleka nenasajete. Za knihu na recenzi děkuji nakladatelství Jota.