Zápisky z tranzice

Protože českej knižní trh už vopravdu neví, co by roupama, a Julie Caplinová má jen omezený množství pseudonymů, můžete si nově přečíst zápisky fiktivní postavy, pražské divadelní režisérky Daniely Špinar ze seriálu Dobré ráno, Brno! A aby bylo jasno, čtení je to lepší než lecjakej románek i nová Mornštajnová dohromady, vizuál by to fakt asi sneslo lepší, pokračování určitě ano a historka se šavlí herce Františka N. dokonalá!

Uaaa, hrozne dobry, precetla jsem jednim dechem :). Je to vpodstate denikovy zaznam od uvedomeni si, ze je autorka zena az po dvourocni probihajici proces tranzice. Uz dlouho jsem se nedostala k takto napinave beletrii, nejzajimavejsi na tom asi je, ze 40tilety clovek proziva pubertu, kterou reflektuje. Hrozne ji to pri cteni zerete a prejete. Napriklad kdyz si poprve nalakuje nehty, koupi kabelku (sakra zastavte ji nekdo s tim kupovanim kabelek :D), zkratka mi to pripomnelo mou vlastni pubertu, kdy clovek objevuje, co to znamena byt zena. Taky me na tom bavilo to, ze je to napsane svizne, strucne, vlastne je to pomerne emocne nabite, aniz by to bylo pateticke (nebo si autorka stezovala, “jak to ma tezke”). Casto o sobe autorka pochybuje, coz je sympaticke, vzhledem k tomu, ze byla sefkou cinohry v ND. Dalsi zajimavy tema bylo totalni klesnuti na nejakym spolecenskym zebricku (bohuzel :( ). Z uznavanyho hlavniho “rezisera” v Narodnim, je najednou trans zenou, ktera se boji jit po ulici, aniz by na ni nekdo nepokrikoval, se kterou chteji muzi spat, ale verejne si s ni dat rande se boji (btw to, ze muzi pri online seznamovani chteji vetsinou sex je bezna zkusenost vsech zen, myslim, ze to nemusi byt tim, ze je autorka trans). Zajimava sonda nejen do toho, co znamena v CR tranzice, ale i do toho, co znamena byt v CR zenou z pohledu nekoho, kdo tyto dva svety muze porovnat.