Zápisky z tranzice

Milá Danielo, jste silný člověk, úžasná žena a skvělá umělkyně. Četba této knihy pro mne byla určitě zajímavá a mnohdy velmi překvapující. Na prvním místě samozřejmě osud Daniely. To, jak a kdy si uvědomila, že není muž, i to jak si dokázala jít za svým snem. Muselo to být (a jistě stále je ) hodně složité a mnohdy bolavé. Ale nevšední pro mne bylo i seznámení se s prostorem a lidmi, kteří Danielu obklopují. Žiji úplně jinak, jinde…. Netušila jsem kolik různých Q lidí mezi námi je, co prožívají (jak mnohdy odlišně). Taky jsem se bavila. Např. když při nákupu první podprsenky Daniela konstatuje, že být ženou je drahá záležitost, její kabelko mánie a radost z mejkapů, laků na nehty…. Je to milé, když dospělá žena okouzleně objevuje to, co malé holčičky zažívají před máminým zrcadlem. A pak i ty pubertální city, touhy, představy…. A na konci knihy se loučíme s dospělou ženou. To, nač my máme celý život, zvládla Daniela za 3 roky. Cesta plná radosti, ale také bolesti, mnohdy osamělá, tápající, hledající, toužící… Každopádně obdivuhodná. Milá Danielo, děkuji, že jste nám nechala nahlédnout do svého neobyčejného života. Budete pro mnoho lidí inspirací, vzorem a oporou. Buďte šťastná, zasloužíte si to.

Velmi otevřená kniha, která dává nahlédnout do mysli skvělé režisérky. Moc jí fandím.