Zamilovaný poutník

Bylo nebylo, za sedmí vršky stojí v lese jedna osamocená hájovna a v ní bydlí jeden spisovatel, co se mu nahromadilo spoustu problémů, a tak, nevěda co si s nimi počít, vydal se na cestu...a protože to je pan spisovatel (a jestli to můžu posoudit, tak za mě dobrý pan spisovatel) nám čtenářům o té své cestě prostřednictvím svého alter ega povyprávěl. Vzhledem k výše uvedenému, se tak asi nebylo co divit, že se mně velice záhy zazdálo, že milému p(r)outnikovi (nejenom z té cesty) chvílemi trochu hrabe, a taky se nakonec ukázalo, že to asi není až tak daleko od pravdy ;-). A je proto zajímavý, že i přes tento drobný hendicap, jsem si tam toho "svého" (oblíbeného) Formánka přeci jen našla ... otevřeně (a celkem nelítostně) sebekritického, bojujícího sám se sebou, a ve finále odpouštějiciho (nejenom) sám sobě. Jen kdyby nebylo těch věcí, mezi nebem a zemí, mystických vytržení a rituálních očištění se od traumat, co jich na jednu cestu na mě najednou bylo až trochu moc (i přes mou počáteční ochotu přijmout text takový jaký je, a tak jak je). A tak ta cesta od milého proutníka k poutníkovi byla přeci jen trochu víc krkolomná (ale vlastně jsem ani nic jiného nečekala), místy dost prudce stoupala, aby hned vzápětí sjížděla dolů, jak po tobogánu, a dost potrápila. O to víc si ale pak můžu cenit závěrečné rovinky, klidné cesty ujištění, že ... "cesta je cíl" a "láska je mír" ;-). Takže, co si odnáším z téhle poutí? ... "Svět je barevnej a život bláznivej!" ... A víte co, to se mi líbí ;-).

Poněkud zklamání pro mne po autorově krásné lidsky a autorsky vyzrálé Knize o tichu... Hodně zamilovaného vzdychání a málo skutečné literatury...