Dvě slova jako klíč

Autor výborně zachytil pocity huliče, alkoholika a psychicky nemocného člověka se všemi jeho extatickými zážitky a cestou k uvědomění si sebe. Děj je zarámován do myšlení locked-in pacienta, pozoruhodné, kam až se dovede autor vcítit. Oceňuji rovněž jeho snahu o výchovu lepšího člověka, který si má uvědomit spřízněnost všech lidí, rostlin, živočichů, kamínků a vůbec všeho v tomto vesmíru, který má, jestli jsem text dobře pochopil, tvořit Boha. No, myslím, že jeho výchova dopadne stejně jako všem před ním. Ti, co by to potřebovali, si to nepřečtou, další to nepochopí, jiní z toho upadnou do extáze a skeptici prohlásí: všechno už tu bylo nejméně tucetkrát.

Knihu jsem si půjčila, že jsem si myslela, že je to volné pokračování knížky Úsměvy smutných mužů. Ale není, vůbec nevím kde jsem na tom byla:):) Žádnou jinou knížku kromě Úsměvů jsem od autora nečetla a tak nevím co a jak píše. Nemám ráda knihy o hledání smyslu života, ale tohle se číst dalo. Postavy a jejich osudy nejdou nijak do hloubky. Krátké kapitoly, zajímavé ilustrace přes celé stránky. Raz dva přečtené:)