Zakřivený čas v Kremži

Poklidné povídky o stáří, filozofickém i věcném vnímání času, paměti, drobných radostech a mohutnosti oceánu. Terst, skály, literární poklesky, majitel domu a vrátný v jedné osobě, různé podoby dávných lásek a smíření. Objev díky čtenářské výzvě, na řadě je Dunaj.

Silné čtyři hvězdy. Tyhle povídky jakoby doplňují esejistickou knihu Terst, která vyšla nedávno před touto knihou. Všechny povídky bilancují Magrisovo věčné téma stesku po Rakousku-Uhersku, co je to být občanem Terstu a také proustovskou pomíjivost a nezachytitelnost ztraceného času a mládí. Zvláště ústřední povídka Zakřivený čas tematizuje šálivou hru paměti. A závěrečná povídka jako by přímo tematizovala minulost v kontrastu s kašírovanou filmovou představou o minulosti, které ale nelze upřít jistou svůdnost. Jediná slabina je pro mě možná až přílišné mudřectví v některých povídkách, nejvíce pak asi v notně zmatečné střední části Zakřiveného času. Je pěkné, že se Magris zajímá o fyziku a že se snaží propojit ty svůdné teorie s tím naším žitím tady a teď, jen jako by se v těch dosti klopotných úvahách ztrácí ono magrisovské secesní kouzlo. Je to takové moc upjaté a rádoby mudrlantské, někdy je holt méně více. Doporučuji.