Oči moře

Už název eseje Oči moře upozorňuje, jakou závažnost přisuzuje autor pohledu, ať už výrazu, který řezbáři propůjčili sochám, či předmětu jejich vidění nekonečnému oceánu. V očích soch čte Magris odvěké touhy i strachy Evropanů. Očekávání i děs z neznámého a neohraničeného prostoru. Sochám z lodních přídí Magris neupírá výrazně erotický náboj. Na vině je snad absence žen na moři, a dlouhé odloučení námořníků od svých milovaných. Sochy se však často staly i předmětem zbožňování ze strany sběratelů a to mnohdy přerostlo v zhoubný fetišizmus. V obecné rovině se Magris zamýšlí nad potřebou hromadění neživých předmětů, které mají vystavět hradbu mezi sběratelem a smrtí, ale i čistě osobní fascinací lodními sochami. Magrisova kniha je především dalším holdem moři, kterých evropské písemnictví přineslo řadu. Poněkud překvapivě se mu podařilo tradičně mužskou tématiku námořních výprav prostoupit ženským elementem. Ten má krom zmíněné erotické polohy i podobu ochrannou a mateřskou. V neposlední řadě je třeba zmínit, že Magris (jako již tradičně) propojuje středomořský prostor v celistvou domovinu, která čerpá ze společných kulturních tradic. Podobně představil v jiných publikacích různorodý ba přímo nesourodý celek Habsburské monarchie. Magrisovo vidění Evropy a její kulturní historie tedy zůstává silně harmonizující.

Cetl jsem na brehu Stredozemniho more v Tunisu, coz rozhodne bylo to nejlepsi misto, kde jsem ji mohl cist. Mezi strankami veze pisek, vazba lehce rozmocena od kapajici morske vody, vybledly prebal od slunce, vonici teplym vetrem. Cetlo se to samo. Esej o zivote, mori, namornicich etc. Zit bych u more nechtel, stred Evropy je mi proste blizsi, ale chapu tu vasen pro nej. Navic inspirativni pro moji vlastni basen. Za me 4,5. Ve vysledku 5. Byt uvedomuji si, ze silne ovlivneno geniem loci.