Tato kniha ve mě při čtení vzbudila celou řadu myšlenek a pocitů. Ano, většinou to byly myšlenky ve stylu "Ten chlap vážně neumí psát", nebo " Proč se tou hloupostí vlastně tak týrám". Úvodní část probouzela téměř osvícenecký pocit naděje, že by náhodou autor mohl doznat po těch letech něčeho jako lehké sebereflexe, skoro jako by četl kritiku na své předchozí díla, a snažil se je až přehnaně korigovat. Změní povahu hlavní postavy, začne se ohánět rysy jeho archetypu, jen aby si příležitostně neodpustil trapné poznámky na adresu toho, na kom parazituje. Parodie je to, že tím docílil pravého opaku. Okradl svého protagonistu o těch pár drobností, které ho činily zajímavým. Bylo to ale až na konci knihy, kdy mé myšlenky našly to správné přirovnání. Pan Hury je takový český ekvivalent moderního Hollywoodského scénáristy. Myslí si, že má zajímavé nápadu a názory, které potřebuje sdělit světu ale nedokáže je poskládat do uceleného celku. A tam kde pokulhává nastrčí berličku v podobě mnohem známějších a úspěšnějších autorů. Zatím to jediné, co by mu opravdu stačilo a pomohlo, je přestat vydávat 2+ knih ročně a občas dát svůj rukopis přečíst někomu, kdo mu dokáže upřímně do očí dát zpětnou vazbu, a zeptat se ho na takové hloupé otázky jako: "Vážně se ti zdá vhodné použít ve středověce laděné fantasy pojem Blbeček z léčebny?" nebo "Hej, přečti si tady tu kapitolu ještě jednou. Mám pocit že tu zaměňuješ tyhle dva pojmi." a "Nemyslíš že by bylo lepší to vyvrcholení rozepsat na víc jak dvě stránky?" Kniha ve své podstatě nemá žádné rozuzlení. Torwolf z pravidla působí jako ta nej-neschopnější postava z celé družiny. Úvodní část je až trapně podobná první knize. Několikrát si v knize protiřečí, nebo nedokáže srozumitelně předat informace, a tím ničí iluzi svého světa. Atd... Existuje taková trapná internetová fráze: Dělám to, aby jste vy nemuseli. Četl jsem to, vy opravdu nemusíte.