Zajímavá kniha, která mě nadchla už podle názvu... je rozdělena na 6 kapitol (do 19.století až po současnost) ... některé knihy byly docela i překvapení...

Kniha pojednává o různých zakázaných knihách, tedy o textech, o nichž se vedly nějaké zásadní spory, nemohly vyjít, nesměly se prodávat apod. Velmi zajímavé téma, že? Bohužel to ale napsali Američané, takže se, jak mají ve zvyku, soustředili především na sebe. Což je poněkud nešťastné, protože zatímco Sovětský svaz, Čína, nacisté apod. zdánlivě vždy zakázali maximálně dvě díla, u Spojených států kniha nabízí desítky příkladů, a vytváří tak dojem, že co se týče netolerance, Američané hravě překonávají i ty nejstrašlivější diktatury. Je pravda, že při čtení člověk postupně zjišťuje, že to není tak horké, neboť zatímco diktatury zakazovaly na úrovni státu, většina amerických sporů se odehrála v Texasu, Arizoně či jiném osvíceném státě, zpravidla v nějaké zadnici, jejíž obyvatelstvo tvořila jedna mula a dva oslové. Zároveň si čtenář všimne také toho, že se téměř vždy jednalo o díla o životě Afroameričanů a že si rafinovaní kritici nejraději stěžovali na to, že černošští spisovatelé při psaní o černošských záležitostech používají slovo negr. Zcela absurdní situace pak panovala v některých věznicích, kde si vězni dlouho nesměli půjčovat černošské knihy, oficiálně kvůli rasovému obsahu, ačkoliv si během daného období kdykoliv mohli říct o Mein Kampf, který zřejmě žádný rasový obsah nemá. Zlatý bludišťák pak patří texaské mamince, která nechtěla, aby její dcera četla Deník Anne Frankové, a odůvodnila to tím, že je dílo příliš jednotvárné.