Zadní dům

“A kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám!” Myslím, že Anne Frankovou nemusím představovat. Všichni známe její osud a o to hůř se její deník čte. Anne měla spoustu kamarádek, ale žádnou opravdovou přítelkyni, se kterou by se bavila o něčem jiném než jsou běžné záležitosti. A proto si začala psát deník. Vlivem okolností se kvůli židovskému původu spolu s rodinou a dalším lidmi museli skrývat. Celé toto období zachytila ve svých deníkových zápiscích. Jak píše - jednou se smáli se a vzápětí přišel strach, napětí a zoufalství. A přesto pořád doufali, že válka skončí a budou zase svobodní. Osud tomu chtěl ale jinak. Zápisky zachycují období zhruba 12-15 let jejího věku, především tedy období jejich ukrývání. Jsou bezprostřední, upřímné, ale spíš vážné a smutné. Bylo to silné čtení. Jedině dobře, že byly vydány a nám tak ukázaly pohled na situaci jejíma očima. Neumím si ani představit, jaké muselo být “žít” na pár metrech čtverečních s tolika lidmi a v takových podmínkách.

"Kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám." Těžko se hodnotí takový fenomén, kterým toto dílo je. Ale tak aspoň pár postřehů: 1. Nedá se přehlédnout, že deník je napsaný puberťačkou, která má vnitřní svět jako většina jejich vrstevníků - žije svá zklamání, lásky, radosti. a to i uprostřed tak těžké situace, v které se nachází. A zároveň se nedá přehlédnout, jak se za ty dva roky, kdy si píše svůj deník, posunula a vyspěla. 2. Co se týká psaní, navzdory svému mladému věku, měla Anna fakt talent. A věřím, že kdyby to celé dopadlo dobře, mohla být velmi slavná spisovatelka. Ale ona je vlastně slavná spisovatelka i tak. 3. Děj celého deníku není v podstatě o ničem jiném, než o tom, jak si všichni obyvatelé zadního domu jdou na nervy. Ale upřímně, komu z nás by nehráblo, být dva roky v kuse zavřený se stejnými lidmi. 4. Velmi cenný je i pohled Anny, jak prožívá fakt, že je židovka. A že si velmi přeje, aby jednou Židé měli stejná práva jako ostatní. Toto mi v podstatě na celé knize přišlo děsivé, žít s uvědoměním, že v očích světa znamenám o dost méně, protože jsem jiné rasy. 5. Konec, kde se popisují osudy postav, je velmi smutný. Tak málo chybělo. Jsem velmi ráda, že jsem si tuto klasiku všech klasik mohla přečíst a rozhodně toho nelituju.