Zadní dům

"Kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám." Těžko se hodnotí takový fenomén, kterým toto dílo je. Ale tak aspoň pár postřehů: 1. Nedá se přehlédnout, že deník je napsaný puberťačkou, která má vnitřní svět jako většina jejich vrstevníků - žije svá zklamání, lásky, radosti. a to i uprostřed tak těžké situace, v které se nachází. A zároveň se nedá přehlédnout, jak se za ty dva roky, kdy si píše svůj deník, posunula a vyspěla. 2. Co se týká psaní, navzdory svému mladému věku, měla Anna fakt talent. A věřím, že kdyby to celé dopadlo dobře, mohla být velmi slavná spisovatelka. Ale ona je vlastně slavná spisovatelka i tak. 3. Děj celého deníku není v podstatě o ničem jiném, než o tom, jak si všichni obyvatelé zadního domu jdou na nervy. Ale upřímně, komu z nás by nehráblo, být dva roky v kuse zavřený se stejnými lidmi. 4. Velmi cenný je i pohled Anny, jak prožívá fakt, že je židovka. A že si velmi přeje, aby jednou Židé měli stejná práva jako ostatní. Toto mi v podstatě na celé knize přišlo děsivé, žít s uvědoměním, že v očích světa znamenám o dost méně, protože jsem jiné rasy. 5. Konec, kde se popisují osudy postav, je velmi smutný. Tak málo chybělo. Jsem velmi ráda, že jsem si tuto klasiku všech klasik mohla přečíst a rozhodně toho nelituju.