Deník

Další letitý dluh splacen. Díky dárku od dcery a jsem jí za to vděčen. Na tuto knihu se nedá dívat pohledem čtenáře běžné literatury. Její síla je primárně v osudu autorky a pro mě hodně překvapivě i ve zralosti úvah tak mladé dívky. Dokonce bych si troufal poradit mladým, až jim ti starší budou předhazovat nezralost mládí, dát těm starším tuto knihu do ruky. V komentářích už tady asi padlo vše, co může napsat běžný vášnivý čtenář. Ale přece si neodpustím jednu citaci, kterou by měli mít na paměti všichni ti, kteří nás stále vidí jako oběti dějin bez možnosti na nich něco změnit. Ten defetismus nemalé části národa je dle mého názoru naší tragédií. "Nikdo si nevidí dál než na špičku nosu, nikdo nemyslí na to, že Angličani bojují za sebe a za svou zem; každý si myslí že jsou povinni co nejrychleji a co nejlépe spasit Holandsko. Jaké závazky tedy Angličani mají? Čím si Holanďani zasloužili tu šlechetnou pomoc, kterou s takovou jistotou očekávaji? Kdepak, Nizozemci se náramně pletou, Angličani se navzdory blufování rozhodně neblamují víc než všechny ostatní země a zemičky, které jsou ted okupované. Angličani se vskutku nebudou omlouvat, celá léta, kdy Německo zbrojilo, spali, stejně tak spaly všechny ostatní země, i země, které s Německem sousedí. Pštrosí politika k ničemu nevede, přesvědčila se o tom Anglie a přesvědčil se o tom celý svět, a ted za to jeden každý, a Anglie ne méně než ostatní, těžce platí." Naprosto fascinující postřeh mladé slečny na samém pokraji dospělosti. Nemálo politiků by si tohle mělo číst každý večer před spaním.

Tuhle knihu jsem četla poprvé, když mi bylo zhruba patnáct a tolik mě zasáhla, že se k ní musím stále vracet, je to jedna z těch knih, které se mi zabydlely v srdci a už tam zůstanou, z deníku opravdu dýchá víra, kterou Anne chovala v přežití, její velká energie a především obrovská touha žít a tu jí nacisté bohužel vzali, v osobě Anne svět přišel o skvělou slečnu posléze ženu, talentovanou spisovatelku a určitě i o spoustu dalších takových lidí, kteří tam tehdy byli spolu s Anne. Snad jí tam někde nahoře dělá radost, že její deník se stal obžalobou nacistů a je ikonickým dílem, které se dodnes čte, takže tu slávu vlastně získala, jen už si ji bohužel nemá příležitost užít, ale její odkaz je tu pořád.

Ach Anne. Milá, chytrá, hezká a nevinná Anne. Proč si zrovna tebe, mladou bezbrannou dívku s takovým nadáním, musela do samotného pekla (protože koncentrační tábor se nedá nazvat jinak než peklem) odvést zrůdná a odporná ideologie vedená šílenci. Čím jsi se vůči nim provinila? Z jakého důvodu jsi nemohla zůstat navždy usměvavá? Z každé stránky tvého deníku můžu cítit cit, který jsi v sobě měla. Měla jsi plány. Být spisovatelkou, cestovat. A já se ptám, kvůli komu se to nesplnilo?