Zabíječ čarodějnic

Poslední instance honu na čarodějnice – nebo spíš honu na nekromanty, upíry, morové alchymisty, odporné krysáky, a v neposlední řadě honu za nebezpečnou a kacířskou knihou. Příběh pokračuje tam, kde skončil v předchozí knize. Thulmann se vrací do Altdorfu a téměř okamžitě zabředá do místních mocenských intrik, které se, žel, nevyhýbají ani svatému Sigmarovu řádu. Spolu s Thulmannem se samozřejmě vrací další staří známí – temný kapitán Morrovi gardy, krásná a smrtící Silja, a samozřejmě loajální násilník a alkoholik Streng. Protagonisté jsou malinko jiní než v předchozích dílech, Thulmann trochu otupí hrany své přirozené arogance, je vnímavější, lidštější. Streng vlastně taktéž. Antagonisté jsou stejně odporní jako minule – krysáci, nekromanti, upíři, kacíři a hrůzy Chaosu. Opět nechybí bezbřehé násilí, hektolitry všemožných tělních i mimotělních tekutin, temnota středověkého světa ve válce s Chaosem – tedy vše co k podobné knize patří. Konec je poněkud otevřený, poněkud uspěchaný, celkově neuspokojivý a vlastně hlavní důvod nižšího hodnocení. Škoda.

Kvalitu bych srovnal s druhým dílem. Nebylo to špatné, v některých chvílích celkem zajímavé, ale někdy mi to zase moc nesedělo. Jak už bylo řečeno, Carandini a Gregor tam neměli žádný důvod, jen takové zbytečné psaní a připravování si možnosti další knihy. Líbilo se mi, jak bylo ukázáno, že každý lovec čarodějnic byl úplně jiný, měl jiné metody a vcelku i jiné cíle. Taky to, že celé město uctívá Skaveny a jejich boha je hodně hustý. Ale chyběly mi tam Thanqtolovy hlášky, bez něj jsou skaveni tak nějak méně zábavní :D