Další pokračování nebezpečné poutě a lovu Mathiase Thulmanna, Sigmarity, templáře, lovce čarodějnic, a jeho souputníka Strenga. Ze zapadákova z minulého dílu se děj přesouvá do výrazně většího a kosmopolitnějšího města. Opět není nouze o akční scény, text je stejně čtivý jako v předchozí knize. Záplava nezměrné krutosti a krvavých detailů je zajištěna přesně v duchu a tradic toho nejlepšího z krutého světa Warhammeru. Hniloba, nemoci, maso, hnus, všemožné lidské i nelidské tekutiny tečou proudem. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že tentokrát si na své přijdou vyznavači tatíčka Nurgleho a to je vždy záruka nechutností překonávajících veškerou představivost. Nesedl mi možná trochu překombinovaný závěr, přesto je to stále nadprůměrně zábavné čtení.

Zarazila mě krátkost knihy. Oproti předchozí knize je příběh kratší, ale tentokrát mu příliš nevěřím. Je zde příliš mnoho postav a já jim jejich konání moc neberu. Linka s Gregorem mě nechala být chladným. Konání skavenu na konci mi přijde také nelogické/ neskaveni. Linka Carandini a upír měla podle mě mít slušně zakončení už v prvním dílu, protože teď mě jejich akce prostě místy nedává smysl. Kniha je doufám taková menší a nepovedená vložka mezi prvním snad lepším, třetím dílem.