Hledač čarodějnic

Další pokračování nebezpečné poutě a lovu Mathiase Thulmanna, Sigmarity, templáře, lovce čarodějnic, a jeho souputníka Strenga. Ze zapadákova z minulého dílu se děj přesouvá do výrazně většího a kosmopolitnějšího města. Opět není nouze o akční scény, text je stejně čtivý jako v předchozí knize. Záplava nezměrné krutosti a krvavých detailů je zajištěna přesně v duchu a tradic toho nejlepšího z krutého světa Warhammeru. Hniloba, nemoci, maso, hnus, všemožné lidské i nelidské tekutiny tečou proudem. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že tentokrát si na své přijdou vyznavači tatíčka Nurgleho a to je vždy záruka nechutností překonávajících veškerou představivost. Nesedl mi možná trochu překombinovaný závěr, přesto je to stále nadprůměrně zábavné čtení.

Za mě přinejmenším solidní pokračování Lovce čarodejnic. Připouštím, že onen aspekt záhady v prvním dílu mi zde chybí. Ale naopak mi město Wurtbadu vrátilo vítr do plachet. Příběh už se netočil v ošuntělém malém Klausbergu a katapultoval čtenáře do víru maloměsta. Všemožně zapletené linky mi byly lahůdkou. Nechtěl bych zabíhat do detailů, ale vychutnával jsem si zvláště jednu menší linku lékaře a pacienta. Přijde mi líto že je tato knížka zatím tak vlažně, až studeně hodnocena a tak bych se chtěl tímto postavit na její obranu. Uznávám že její menší chybky, ale ty by neměly zastínit její celkové hodnocení. Nemůžu se dočkat na další díl.