Zabiják Anders a jeho přátelé

posloucháno jako audiokniha (izolace, vařit je potřeba...a jako podmaz při úpravě fotek..) ...a i když jsem se několikrát od srdce zasmála, několikrát i v textu ztratila (protože mě to jaksi nebavilo, co si budeme nalhávat) , většinu času jsem se, autor promine, nudila....děj mi přišel zbytečně vatózně natahovaný... ještěže se při té audioknize dá dělat spousta užitečných věcí ;) nejvíc se mi asi líbil závěr s vánočním skřítkem..a jak psal Ivan F předemnou Haleluja a hosana ! a zabijáku, číst (a poslouchat taky) tě už raději nikdy nebudu....

Není to úplně marné, ale oproti předchozím románům poněkud okleštěné o cokoliv zajímavého, nepočítám-li tedy ztřeštěnou opileckou orgii v kostele. Hezká je taky sekvence, znázorňující, jak málo stačí k tomu, aby soused zaplatil za vraždu souseda. Kluk ze vsi, jako jsem já, tohle prostě ocenit musí. Jinak překvapivě docela nuda. Postavy podbízivě rozporuplné; celou dobu se chovají jako prevíti, aby v závěru prošli zázračnou morální proměnou, přičemž sám Anders proplouvá dějem jen díky své švejkovské bodrosti. Ta je trochu v rozporu s jeho zabijáckou povahou, ale co už, jsme přece v komedii a tam platí jiná pravidla. Nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že Jonas Jonasson opětovně nabídl fanouškům něco, co už měli možnost přečíst si jinde v mnohem lepším provedení. Jeho smysl pro humor je však pořád sympatický a i když občas sáhne po hrubším výrazivu, nejde o nic, z čeho by kterýkoliv Čech měl dostat tik do oka. Při čekáni na autobus si od dětí kolem bezděčně vyslechnete drsnější názvosloví.

Velmi vtipná a nepředvídatelná kniha, která bere svůj ústřední motiv s velikým nadhledem a základní premisu rozpracovává hravě do nemyslitelných situací. Už dlouho se mi nestalo, že bych se u knihy viditelně usmíval a občas se dokonce i uchechtl mezi lidmi nahlas. Příběh Zabijáka Anderse a jeho přátel i nějakých těch nepřátel je zkrátka plný neodolatelného humoru, který je pro autora tak typický a přichází se spoustou originálních i známých vtipů, které zaručeně pobaví. Vedle humoru funguje povětšinou i příběh, který mě mnohokrát dokázal příjemně překvapit. To naneštěstí platí pouze o prvních dvou částech, které ale naštěstí zabírají drtivou většinu knihy. V závěrečné části bohužel dílu dochází dech a působí již pouze jako zbytečně překombinovaná a urychlená recyklace dříve řečeného. I slabší pasáže nicméně zachraňují postavy, které jsou i přes svojí zvláštní hloupost a nepochopitelné chování sympatické a i přes charakterové vady jim přejete to nejlepší. Jonasson v mých očích potvrdil, že je velmi schopným tvůrcem a že čím více se utrhne ze řetězu, tím více to stojí za to.

Sice jsem se zase bavila při poslechu audioknihy díky skvělému Martinovi Stránskému, ale po Stoletém staříkovi a zejména Analfabetce je to tak trochu zklamání. Možná je to tím, že téma mi je velmi blízké a vidím, kolik skvělých lidí pracuje v neziskovém sektoru bez nároku na odměnu nebo prostě za velmi málo peněz, takže mi to přišlo až moc jednostranné, ale chybělo mi tam i to usazení do celosvětového historického kontextu a trošku i na obvyklé ztřeštěnosti. Takže tentokrát jen za tři *. (duben 1096 str.)