Yellowface

Příběh je to zajímavý v mnoha rovinách. Pro mě velmi těžké ztotožnit se s hlavní hrdinkou, která celou knihu jen řeší sebe a jak vybruslit z činu, který by měl být pro kohokoliv nepřípustný. Možná dobré připomínání toho, jak jiná je realita, jak velkou pastí jsou sociální sítě a jak těžké stejně i tak je žít s vlastním svědomím. No, nemůžeš čekat, že se zloděj rukopisu obrátí na dobrou cestu, to by asi žádný autor nenapsal. Koho nebaví svět intrik, literární branže a prostých fabulací, ani to nečtěte. Nedočkala jsem se emoce, kterou bych tam potřebovala mít, nějaké sebereflexe hlavní postavy, jen fňukání nad vlastním osudem. Ten konec byl na tom asi nejlepší, i když řada čtenářů to vidí opačně.

Ač mi hlavní hrdinka June nebyla příliš sympatická, v určitých chvílích jsem ji fakt fandila a přála si, aby to na ni neprasklo. Po prvních stránkách, kdy jsem si říkala, co to proboha je, jsem tomu postupně přicházela na chuť. Příběh není zdaleka jen o přivlastnění si něčí práce (což je asi noční můra každého spisovatele), je i o touze po úspěchu, závisti, realitě současných sociálních sítí a hlavně o osamělosti. Nahlédneme do zákulisí amerického knižního průmyslu, do jeho intrik, kdy jste jednou na výsluní a podruhé po vás neštěkne ani pes. Bravurně vykreslená postava June, její pocity i pohnutky. June věří své pravdě natolik sebevědomě, že se stane realitou, a to nejen pro ni ale i pro její okolí.