Wonder Woman Útok na Amazonky

Dva příběhy - „Labutí píseň“ a titulní „Útok na Amazonky“ - mají jednoho společného jmenovatele: po dlouhé době jsou zase plné akce a bojových operací. James Robinson jako bych chtěl vzkřísit další z charakteristických rysů příběhů s Wonder Woman, totiž vrátit nám ji takovou, jaká byla. Jenže tohle jeho snažení je dvojsečnou zbraní. Na jedné straně křičím hurá, jen houšť a větší kapky, na straně druhé je patrné ustrnutí postavy ve stále dokola se opakující šabloně bez jakéhokoli progresivního vývoje. Navíc tam, kde dříve stačilo jen pár slov a hned bylo jasné, kdo je padouch a kdo hrdina, jsou dnes sáhodlouhé monology, předříkávající abecedu zprava doleva a zase zpátky. Další hrdina, Dianin bratr Iásón, ani ziskem zlatého brnění a sebevědomí nepřekročil svůj stín a nadále zůstává problémovou postavou. Útok na Amazonky tak kuriózně zachraňuje zloduch Darkseid, jehož vstupy do děje s sebou vždy nesou energetickou třídu velmi vysokého napětí. Výtvarníci v čele s Emanuelou Lupacchinovou (která toho tady nakreslila nejvíce) odvádějí skvělou práci. Pokud nebudete soustředění a pozorní vlastně ani nepoznáte, kde jeden začal a druhý skončil. Budeme-li konkrétní, pak naladěni na stejnou vlnu s již jmenovanou Lupacchinovou jsou Carmen Carnerová, Stephen Segovia, Jesus Merino a Marco Santucci.

První, co mě zaujalo, že je kniha poměrně tlustá. Tak jsem se hodně těšila. Sice je příběh v jedné lince, ale je tak trochu rozdělený. Než dojde na čas na samotnou část Útok na Amazonky, přijde Labutí píseň. Za mě čtenářský průměr, který nevystřelí z trenek. Nebo trochu jinak. Problém byl v tom, že důvod zrodu Silver Swan byl nijakej. Jako kdyby tam byl jenom proto, aby Wonder Woman rozptýlil od toho hlavního problému. Protože jo, nakresleno je krásně, ale je to jenom o tom rubání se. Důvod, proč se z Vanessy stane Silver Swan pro mě nebyl dostatečně zodpovězenej a neberu ho. Nebylo to prostě úplně ono. Jsem moc náročná? No, asi mám raději pořádně vysvětleno, když se z někoho stane padouch. Což ve třech sešitech nedáte, když je v nich celé vyřešení a zakončení... A potom přijde konečně to, co vám slíbí anotace a název knihy. Útok na Amazonky ;) A protože je to plán Darkseida, dostaví se do boje až ve finále. Což trochu chápu, ale do té doby posílá poskoky, a tím pádem sice čtenář celou dobu ví, o co mu jde, ale zároveň je to jedna velká rubanice. Což o tom, nakresleno krásně, ale jako kdyby ztrácel příběh, ne na šťávě, ale na duši a epičnosti, nebo se tvůrcům kvůli určitým nastaveným mantinelům nepodařilo najít směr, kterým se opět dostat do mého citového vnímání příběhu. Což mi mrzí, protože minulý díl, kde nastoupí Robinson byl úžasný. Možná s tím má něco i společného konec. Nemám ráda, když se padouchovi stane právě tohle... Přesto je i tenhle díl moc povedený. Jenom mi tam chybělo víc hovorů. Ne toho typu, kde během dialogu Diana vzpomíná, co dnes dělala a jak sejmula tři padouchy. To jsou hovory, které jsou do téhle série málo :( Kresba opět velice povedená. Prostě standard WW, a naštěstí tentokrát žádná testosteronová Diana ;) Proč ale dávám čtyři hvězdy? Za to předtím bych nejspíš dala 4,5, protože je to stále dobrý příběh. Ale opět název, který čtenáře dost klame. Ne až tak moc jako Batman a jeho Svatba, ale tohle k tomu mělo prostě blízko. Dál už ani slovo, ať nespoileruju....