Pieseň vlka

Z tohoto žánru jsem měla malinko obavy, ale zbytečně. I když vlkodlaci u mě nejsou moc oblíbení, tak autor vytvořil skvěle fungující společnost. Připadalo mi, že příběh dává přednost psychologii postav před akcí, ale rozhodně se to netáhlo. Neustále jsem se dojímala a když došlo na akci, hrozně jsem se o postavy bála. V knize najdeme i žhavé scény, které kupodivu byly velmi dobře napsané (žádné klasické nechutné výrazy u kterých obracím oči). Asi jedinou větší výtku mám k audioknize, protože byla hrozně pomalu načtená, ale po skoro maximálním zrychlení to bylo v pohodě.

Tak tohle bylo divné čtení. Napřed jsem si myslela, že autor už to dost přehání s tou všeobjímající láskou pro všechny a ke všemu a ke všem. Tady to bylo opravdu na sílu. Nevěřila jsem jim to ani vteřinu. Ox, kolem které se celý příběh motá, nemá mobil, natož internet, ve škole je za přihlouplého otloukánka, ale rozhodně ví, že je bi? Pak nastala zajímavější část. Nazvala bych to Ze života vlků, ehm ehm. Taky to bylo divné, ale přibližování světů, tak jak je vidí autor, je většinou zábavné. V téhle části to byl klasický, čtivý Klune. Postavy vykreslil jako sympaťáky, v podstatě nikdo nemá žádnou špatnou vlastnost. Jen Oxi neustále trpí tím, že mu otec, který ho opustil, řekl, že je k ničemu a lidi na něj budou kydat sračky. A trpí tím 3/4 knihy. Já tím trpěla taky. Asi chápu, co tím chtěl autor říct. Každý dospíváme v jiném tempu a s tím, co jsme dostali do vínku se vyrovnáváme jinak. Ale mluvit o tom pořád a pořád a pořád? Bylo to otravné. Obzvlášť, když se Oxovi stále nedostávalo slov, protože je hlupák ( to je jeho replika). Taky se mi moc nelíbily dialogy. Krátké, jednoduché věty. Každé druhé slovo bylo "dobře". No a na závěr jsem opravdu nebyla připravená a bylo to nemilé. Gay porno. Mám přečtené všechny autorovi knihy a opravdu mě nadchl jeho přístup k jiným než hetero vztahům. Ale tímhle dílkem mě zklamal. A abych nezapomněla. Četli jste Stmívání? No, autor zjevně taky...