K přečtení mě vedl zajímavý popis knížky i to, že se autorka inspirovala skutečným příběhem. Ze samotného názvu bych totiž knihu přidala spíše do erotického románu, a tak se jí vyhnula velkým obloukem - naštěstí se tak nestalo a o tento žánr nejde ani náhodou - tak se případně nenechte odradit ani vy. Obálka lépe odpovídá duchu příběhu, který mi přišel místy až snový a v oparu, okořeněný exotickým prostředím a kulturou , vyprávěný z pohledu dcery a matky. Místy jde skoro až o novinářskodetektivní počin, odhalující vrsty závojů...byť dopředu víte, jak to "dopadlo", při čtení máte pocit, že třeba to bude/resp. bylo jinak? Přestože jsem po dočtení nedostala odpovědi na všechny mé otázky a určité události mi úplně neseděly, dávám plný počet a doporučuji těm, co mají rádi atypické příběhy z jiných krajin a chtějí se třeba i něco dozvědět o jiných kulturách.

Zajímavý název, který se sice vůbec nepodobá originálu, nicméně podle mě je přiléhavý. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné, a právě tohle činí z knihy velmi zajímavé čtení. Povedl se překlad i výtvarná stránka, takže já jsem si vychutnávala popisy krajiny a přírody, Tokia i ostrova Hokkaido. Jak uvádí soukroma, velmi zajímavé byly odkazy na japonský soudní systém. Překvapila mě situace, která nastává při rozvodu rodičů: „Jednomu rodiči je vždycky určeno plné opatrovnictví dětí a ten druhý je nejspíš už nikdy neuvidí. Střídavá péče je nezákonná, v zákoně je to jasně řečeno, černé na bílém. Jakmile byl rozvod dokončen a péče o dítě byla svěřena jednomu z rodičů, další rozepře soud považoval za pouhé rodinné záležitosti a odmítal do nich dál vstupovat. Dokonce i v případech, kdy neexistovala žádná oficiální dohoda a jeden z rodičů dítě prostě sebral, měl v očích soudu častokrát výhodu, protože vlastnictví se považovalo za devět desetin práva.“ Závěr mě bohužel nepotěšil, doufala jsem v jiný konec, ovšem nejsem znalcem lidských povah. Ale knihu určitě doporučuju!