Zajímavý název, který se sice vůbec nepodobá originálu, nicméně podle mě je přiléhavý. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné, a právě tohle činí z knihy velmi zajímavé čtení.
Povedl se překlad i výtvarná stránka, takže já jsem si vychutnávala popisy krajiny a přírody, Tokia i ostrova Hokkaido. Jak uvádí soukroma, velmi zajímavé byly odkazy na japonský soudní systém. Překvapila mě situace,...
Zajímavý název, který se sice vůbec nepodobá originálu, nicméně podle mě je přiléhavý. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné, a právě tohle činí z knihy...
Zajímavý název, který se sice vůbec nepodobá originálu, nicméně podle mě je přiléhavý. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné, a právě tohle činí z knihy velmi zajímavé čtení.
Povedl se překlad i výtvarná stránka, takže já jsem si vychutnávala popisy krajiny a přírody, Tokia i ostrova Hokkaido. Jak uvádí soukroma, velmi zajímavé byly odkazy na japonský soudní systém. Překvapila mě situace, která nastává při rozvodu rodičů:
„Jednomu rodiči je vždycky určeno plné opatrovnictví dětí a ten druhý je nejspíš už nikdy neuvidí. Střídavá péče je nezákonná, v zákoně je to jasně řečeno, černé na bílém. Jakmile byl rozvod dokončen a péče o dítě byla svěřena jednomu z rodičů, další rozepře soud považoval za pouhé rodinné záležitosti a odmítal do nich dál vstupovat. Dokonce i v případech, kdy neexistovala žádná oficiální dohoda a jeden z rodičů dítě prostě sebral, měl v očích soudu častokrát výhodu, protože vlastnictví se považovalo za devět desetin práva.“
Závěr mě bohužel nepotěšil, doufala jsem v jiný konec, ovšem nejsem znalcem lidských povah. Ale knihu určitě doporučuju!
Číst více
Číst více