Western Lane

Bohužel mi vůbec nesedl styl psaní - žádná z postav neuměla komunikovat, většina myšlenek a rozhovorů byla nedokončených, nedokázala jsem se do žádné postavy moc vcítit, spíš naopak mě všichni rozčilovali . Popisy tréninků a turnaje jsem ke konci chtěla spíš mít rychle za sebou.. škoda!

Jedenáctiletá indická dívka Gópí a její rodina - starší sestry Mona a Chúš a otec - se snaží vyrovnat se smrtí matky, respektive manželky... Všechny tři začnou hrát squash, Gópí to jde ale nejlíp, jejím snem je dostat se na turnaj... Knížka je poměrně krátká a popisuje víceméně neutrálním jazykem každodenní život indické rodiny žijící v Anglii, ale to hlavní se děje pod povrchem, mezi řádky... Zdánlivě to vypadá, že vztahy v rodině jsou trochu odtažité, ale zároveň cítíte, jak hluboce se všichni mají rádi, ale neumí o tom mluvit, nedokážou nahlas hovořit o svých pocitech, obavách, strachu, o své ztrátě, o smutku, opuštěnosti... Odhaduju, že ne každému se knížka bude líbit, možná bude mít někdo pocit, že je taková nijaká... Já sice tohle přímo po dočtení necítím, vnímám ty tiché, niterné proudy, nicméně musím přiznat, že nejsou natolik silné a intenzivní, aby ve mně delší dobu dokázaly rezonovat, a myslím, že poměrně rychle vyšumí... Hodnocení: 3,75 * z 5 *