Washingtonovo náměstí

Slušný námět napsaný na motivy skutečných událostí. Bohužel, je to jedno z mála děl, u kterého se mi působivé filmové zpracování výjimečně zalíbilo o něco víc než tato věcněji podaná literární forma. Zdálo se mi, že je "Washingtonovo náměstí" psáno s emočním odstupem, který vedl k mé osobní odtažitosti od tématu a od hrdinů, který mi k psychologickému románu, zabývajícím se složitými rodinnými vztahy i platonickou láskou úplně nesedl. Přečetla jsem s menším nadšením než jsem zkoukla jeho melodramatičtější filmovou podobu. Kdo nezná romantické drama Dědička z roku 1949, tomu doporučuju i kinematografické umělecké ztvárnění s několika příběh.změnami (nominované na osm Oscarů, film nakonec získal čtyři). P:S:: Kdyby to bylo vyprávěné hlavně z hlediska otce, který ochladl po ztrátě manželky a je k dceři až neomaleně krutý (leč upřímný, oprávněně kritický k neduhům, jen volí nepříjemnou formu sdělení svých postřehů), snad bych tuto chladnější formu lépe přijala.

Slušný námět napsaný na motivy skutečných událostí. Bohužel, je to jedno z mála děl, u kterého se mi působivé filmové zpracování výjimečně zalíbilo o něco víc než tato věcněji podaná literární forma. Zdálo se mi, že je "Washingtonovo náměstí" psáno s emočním odstupem, který vedl k mé osobní odtažitosti od tématu a od hrdinů, který mi k psychologickému románu, zabývajícím se složitými rodinnými vztahy i platonickou láskou úplně nesedl. Přečetla jsem s menším nadšením než jsem zkoukla jeho melodramatičtější filmovou podobu. Kdo nezná romantické drama Dědička z roku 1949, tomu doporučuju i kinematografické umělecké ztvárnění s několika příběh.změnami (nominované na osm Oscarů, film nakonec získal čtyři). P:S:: Kdyby to bylo vyprávěné hlavně z hlediska otce, který ochladl po ztrátě manželky a je k dceři až neomaleně krutý (leč upřímný, oprávněně kritický k neduhům, jen volí nepříjemnou formu sdělení svých postřehů), snad bych tuto chladnější formu lépe přijala.

Nevěřícnost a zkoprnělost - toť mé stavy při čtení tohohle kousku (naštěstí krátké jednohubky). To má být obdivovaný klasik, "nejpůsobivější stylista anglického jazyka" (slova na obálce)? Mně to připadalo jako nepodařená parodie na viktoriánský román(ek) amerického stylu (dialogy ostré jak břitva - to není ovšem žádný kompliment). Nebylo tam nic víc než čtyři hlavní postavy, kde jedna každá byla neuvěřitelná každým coulem - nevěřila jsem ani jejich myšlenkám a pohnutkám, ani činům. Přesněji muži (otec doktor a hejsek nápadník), mírně zparodizovaní, by ještě šli, ale ženy (hlavní hrdinka C. a její teta)? Autor jakoby ve svých skoro čtyřiceti letech nerozuměl ženám ani co by se za nehet vešlo, a navíc (možná právě proto?) je považoval na naprosto tupá a ničemná stvoření - tak z jeho líčení pro mne vystupují. V hlavě mám celý seznam věcí, které se mi na knize nelíbily, ale nestojí za to se jimi dále zaobírat. Jen ještě připodotknu, že překlad byl také svérázný (dle všeho původní z roku 1988), takže se v románu z poloviny 19. století objevují velmi lidová slova jako "paf", hrdinku klidně označí její nápadník za "blbou" (naivní nemluva nezkušená tedy byla, ale až takto?) atd. O autorovi a jeho díle jsem četla mnohem hezčí věci než jsou věci, které jsem od něj dosud četla... 40% s odřenýma ušima jen kvůli autorovu renomé