Malá cesta po Francii

Dávám plný počet a to především za to, že do toho někdo šel a vydal to a navíc ve velmi dobrém překladu. No, ale upřímně, jako četba je to dost náročné a číst to třeba jako román moc nejde. Ale sem tam po částech, před spaním, při odpolední siestě u kávy... James jako by souzněl s ipresionismem a popisuje krajiny jako zručný malíř. Nevynechá jedinou možnost subtilně popsat i ten nejmenší detail. Jsou to jak rozměrnější plátna tak menší formáty (když už jsem u té malířské terminologie). Občas James utrousí nějakou úvahu o místě a čase nebo jemný ironický šleh. Ale trochu paradoxně, jak se James snaží vše co nejdetailněji popsat, tak jako by naopak vše rozmlžuje a vše tak působí až lehce fantaskním dojmem, asi stejně jako u některých ipresionistických malířů. Zároveň svým leckdy úporným popisem dochází až k něčemu, co bych snad nazval popisem duše krajiny nebo ponor do psychologie krajiny a její působení jak na samotného spisovatele (Jamese) tak na čtenáře, který je nutně konfrontován s množstvím tu současných, ale i dnes již ryze archaických popisů, což může být někdy dost náročné. Co mě velmi potěšilo, byly ty dobové kresby, které uvádějí každou kapitolu, to je příjemné osvěžení a alespoň částečně tak dávají poznat o čem je řeč. Rozhodně to nelze brát jako klasický cestopis, je to více o pouti autora, o jeho specifickém někdy až neunosně zjemnělém vidění světa. Jako velmi vláčný výlet do minulosti, která je v lecčems stále současná, ale která se přitom s dneškem v tolika věcech míjí.

Moc se mi nelíbilo, jak byla kniha napsaná, možná za to může překlad, ale jinak je skvělá, udělala jsem si z ní výpisky a těším se na výlet k sousedům.