Warhammer Zabíječ trpaslíků

V podstatě se musím podepsat pod komentář pode mnou a to včetně hodnocení. Po nečitelném slovním bordelu, kterým bylo Město Zatracených, jsem od Davida Guymera čekal další písmenky pokrytý exkrement, který dočtu jen se sebezapřením a bude sloužit pouze k doplnění sbírky. Ach, jak jsem rád, že jsem se pletl ! Nejen, že se to dá číst, ale ono je to i skvěle napsané ! Samozřejmě že Guymer tu má občas sklony psát kapku složitěji a občas jsem si nebyl jist, co tím či oním myslel, ale není to nic dramatického, co by knize ubíralo na kráse. Kniha se rozjíždí pomalu, ale když se všechny staré postavy z klasické éry konečně sejdou a začne typická, alfa samecká akce nabitá testosteronem, tak uhodila taková nostalgie, až málem slza ukápla. Při čtení mi zase bylo patnáct a cítil jsem se, téměř jako když jsem četl první knihy Zabíječe od Kinga. Chování postav je uvěřitelné a s plným respektem k historii série, navíc Felix už konečně není pouze ten ukňouraný bohém, ale opravdový veterán, který se dvacet let udržel po Gotrekově boku a jeho chování tomu konečně odpovídá. Celkově - kvalita knihy je opravdu příjemné překvapení a ten závěr, no....to chtělo hodně odvahy. Čekal jsem průšvih, ale místo toho jsem dostal jeden z nejlepších dílů série (Hned po těch od Kinga), který ve mě bude ještě hodně dlouho rezonovat.

Opět Kingovka, jak má být. Zapomeňte na tragické Město zatracených, tady nám Guymer naservíroval Gotreka a Felixe takové, jaké jsme chtěli, jací oni sami vůbec jsou. Příběh má několik dějových i časových linek, které se postupně vyvíjejí k jejich finálnímu setkání. Po tom dlouhém patnáctiletém čekání jsem opravdu při čtení cítil tu nostalgii starých Kingových Zabíječů, hlavně Bestií a Upírů, na které když si to tak vezmeme, Zabíječ trpaslíků navazuje díky navrátivším se postavám. Upřímně si myslím, že Zabíječ je nejlepší díl ze série, to jen tak na doplnění. Vrací se nám staré známé postavy a s nimi jejich sliby, křivdy a přátelství. Guymer opravdu není tím tragickým autorem z Města zatracených, které nedávalo smysl, ale servíruje nám tady čistokrevné pokračování Gotreka a Felixe. Ze všech postav jsem cítil takovou tu unavenost stářím a tím životem, který žily. A všem to sedlo. Jedinou slabší postavou byla možná Ulrika, ale ta exceluje ve vlastní sérii, tady byla takovým pojítkem pro postavy a příběh z jejího pohledu pro mě neměl tolik ty emoce jak bych očekával. Ale co chybělo u Ulriky, tak jsme dostali u Gotreka, Felixe a hlavně Snorriho. Očekávání jsem měl díky předchozí autorově knize malá, mohl mě jen a pouze překvapit a to se stalo. Možná to opakuji až moc často, ale je to tak a nejspíš to bude tím, že u nás další autorovi knihy, jak z fantasky, tak ze čtyřicítky nevyšly. Takže jsme měli jen ta záporné pocity z jeho nejhorší knihy. Těším se na konec ságy, jsem rád, že to konečně u Polarisu vydali, a jestli zůstal název Zabíješ trpaslíků díky mému mailu, tak nemáte všichni zač. :-D P. S.: Tohle není kniha o Gotrekovi.