Warhammer Zabíječ lidí

Nemá cenu srovnávat s Kingem, King to měl jako zakázku ale jeho srdce patřilo Terrarchům. Nemám přesné informace kolik ze svého srdce do toho vložil Long, každopádně dobrodružství Gotreka a Felixe má pořád šťávu a už se moc těším na nového zabíječe, a propos, proti lehce odlišnému způsobu psaní pana Longa vůbec nic nemám, jen tak dál

Tento komentář píši s celkem dlouhým odstupem od čtení, takže jej berte jen z části vážně. Chystám se v brzké době jít číst dalšího zabíječe a u té příležitosti jsem si povšiml, že mi u několika komentář chybí (což má úzkostlivá dušička nezvládá). Šel jsem toho času do čtení této knihy s jistým skepticismem, což mi možná dopomohlo k tomu, že se mi později tolik líbila. Zápletka je na první pohled poněkud záhadnější, než jak tomu bylo u většiny Zabíječů a to jí dodává ráz jisté originality. Ač jsem je také viděl rád, fakt, kolik starých postav Long do knihy zatáhl do jité míry opět podtrhuje skutečnost, že jeho vyprávění stále ještě není úplně svébytné. Za mě knihu potahala hlavně Ulrika, se kterou Long pracuje výborně, jak ukázal v budoucí trilogii (Z krve zrozená, V krvi zakalená a S krví spjatá), která, po mém soudu, patří k tomu nejlepšímu z Warhammeru. Krom toho, že se kniha dobře čte a toho, co jsem již napsal už snad nemám co říct. Až na jednu věc. Možná je to jen zbožné přání a zcela si vymýšlím, ale zdá se mi (prosíííím), že onen poslední soboj, který je tu předmětem velké kritiky a který je, nebojme si to přiznat, dost zvláštní je aluzí na Hugovo Devadesát tři. Dost mi to připomíná souboj hraběte (nebo co on měl za titul) Lantenaca na lodi. Ale kdo ví.