Vztahy a mýty

"Vztah je pořádně těžká záležitost. Udržovat ho. Živit ho. Neustále něco řešit. Něco sdílet. Nenudit se. Něco budovat. Dřina, co?" Kdo by se rád nedozvěděl něco nápomocného o vztazích. A Honza Vojtko o nich povídá rád, s nadšením a znalostí věci. Prostě ho to "hrozně baví". Je otevřený všemu, co dvěma (a více) lidem vyhovuje a není to lež a ubližování druhým. Prostě terapeut 21. století. Při pečení cukroví jsem si také poslechla pár jeho přednášek a mrkla se na odkazy, které doporučuje. Například Esther Perel a její knihy. A ta extrovertnost se kterou běhá po jevišti a srší energii k němu patří. Také se mi líbilo, s jakou elegancí a v pohodě se rozloučil s lidmi, kterým styl jeho výkladu prostě nějak nesedl. No a potěšilo mě, co jsem se v knížce dočetla o dlouhodobých vztazích. Ani tam není všechno ztraceno, naopak. Po letech vzájemného respektu, lásky a pozornosti k druhému vykazují mozky známky zamilovanosti a to neustále. Jen to holt dá dřinu :o)

Po přečtení týhle knihy si někteří určitě budou říkat, že ten mozkoškrab (pardon) Vojtko přece nepřišel s ničím objevným. A je to pravda. Ale! Někdy je potřeba určitý věci (myšlenky, zažitý stereotypy, vzory chování) vidět "na papíře", aby nám to konečně doteklo a abychom se nad nimi třeba jen na chvíli zamysleli. Jestli třeba zrovna tohle není náš případ. Kniha je napsaná velmi jednoduše a mile, bavily mě příběhy z terapeutovny. Zase další dílek do celkový skládačky o tom, jak není nic špatného na tom řešit svoje problémy s odborníkem a že je ok nebýt ok. Děkuju, Honzo. K vaší knize se budu ráda vracet, prostě jen proto, že je tak hezky a jednoduše pravdivá.

Příručká základů pro "modré povahy" a kniha, kterou by si v deváté třídě měli všichni povině přečíst v rodinné výchově. Jak už psalo mnoho uživatelů, je to dobrý základ, ale jde málo do hloubky. Za mě největší přínos byla kapitola o toleranci a poté zamyšlení (připomenutí) jak stejné situace vnímáme odlišně a vždy musíme počítat s tím, že druhý "neví". Bohužel se obávám že, stejně jako mnoho dalších knih, bez povinnosti číst (ve škole/v práci) se tato kniha dostane znovu jen k lidem, co vztahy a psychologii aktivně řeší (byť jen na laické úrovni) a k pařezům, kterých se to týká, nikdy nedojde. Ať by byla napsaná jakkoli, znám mnoho lidí, co nad ní stejně mávnou rukou. Právě tihle by to měli číst.

"Vztah je pořádně těžká záležitost. Udržovat ho. Živit ho. Neustále něco řešit. Něco sdílet. Nenudit se. Něco budovat. Dřina, co?" Kdo by se rád nedozvěděl něco nápomocného o vztazích. A Honza Vojtko o nich povídá rád, s nadšením a znalostí věci. Prostě ho to "hrozně baví". Je otevřený všemu, co dvěma (a více) lidem vyhovuje a není to lež a ubližování druhým. Prostě terapeut 21. století. Při pečení cukroví jsem si také poslechla pár jeho přednášek a mrkla se na odkazy, které doporučuje. Například Esther Perel a její knihy. A ta extrovertnost se kterou běhá po jevišti a srší energii k němu patří. Také se mi líbilo, s jakou elegancí a v pohodě se rozloučil s lidmi, kterým styl jeho výkladu prostě nějak nesedl. No a potěšilo mě, co jsem se v knížce dočetla o dlouhodobých vztazích. Ani tam není všechno ztraceno, naopak. Po letech vzájemného respektu, lásky a pozornosti k druhému vykazují mozky známky zamilovanosti a to neustále. Jen to holt dá dřinu :o)

Po přečtení týhle knihy si někteří určitě budou říkat, že ten mozkoškrab (pardon) Vojtko přece nepřišel s ničím objevným. A je to pravda. Ale! Někdy je potřeba určitý věci (myšlenky, zažitý stereotypy, vzory chování) vidět "na papíře", aby nám to konečně doteklo a abychom se nad nimi třeba jen na chvíli zamysleli. Jestli třeba zrovna tohle není náš případ. Kniha je napsaná velmi jednoduše a mile, bavily mě příběhy z terapeutovny. Zase další dílek do celkový skládačky o tom, jak není nic špatného na tom řešit svoje problémy s odborníkem a že je ok nebýt ok. Děkuju, Honzo. K vaší knize se budu ráda vracet, prostě jen proto, že je tak hezky a jednoduše pravdivá.

Příručká základů pro "modré povahy" a kniha, kterou by si v deváté třídě měli všichni povině přečíst v rodinné výchově. Jak už psalo mnoho uživatelů, je to dobrý základ, ale jde málo do hloubky. Za mě největší přínos byla kapitola o toleranci a poté zamyšlení (připomenutí) jak stejné situace vnímáme odlišně a vždy musíme počítat s tím, že druhý "neví". Bohužel se obávám že, stejně jako mnoho dalších knih, bez povinnosti číst (ve škole/v práci) se tato kniha dostane znovu jen k lidem, co vztahy a psychologii aktivně řeší (byť jen na laické úrovni) a k pařezům, kterých se to týká, nikdy nedojde. Ať by byla napsaná jakkoli, znám mnoho lidí, co nad ní stejně mávnou rukou. Právě tihle by to měli číst.