Vyprávět, abych mohl žít

Brněnský rodák JIŘÍ KRATOCHVIL (*1940) patří k předním českým spisovatelům; ve svých románech a povídkách (mj. Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv, Siamský příběh, Nesmrtelný příběh, Avion, Herec, Brněnské povídky aj.) se nikdy nepodbízel čtenářům a sám sebe řadí mezi magické realisty a ke svým vzorům počítá mj. Milana Kunderu či J. L. Borgese. Ačkoli mám magický realismus rád (ten latinskoamerický či rushdieovský), v českém i jiném prostředí mi moc nesedí; kromě jednoho pokusu jsem se nikdy nepřinutil Kratochvila číst. S chutí jsem ale naopak sáhl po knize VYPRÁVĚT, ABYCH MOHL ŽÍT (Větrné mlýny, 2025), kterou s Kratochvilem připravila producentka, scenáristka a režisérka MONIKA RYCHLÍKOVÁ (*1965). Název je narážkou na paměti Gabriela Garcíi Márqueze „Žít, abych mohl vyprávět“, což Kratochvil vysvětluje takto: „…už v klukovských letech jsem si nedovedl představit svůj život bez vyprávění. / Schopnost vyprávět je to jediné, co je mi dáno, to je, prosím, můj nejvyšší level, jinak jsem už na všecko levý. Pasu se na loukách života jenom proto, abych pak všecko spasené mohl ze sebe vyvrhnout v podobě historek, příběhů. […] Žiju vyprávěním…“ Dá se říci, že tato kniha obsahuje „knihy“ tři, což anotace bohužel zamlčuje. Jednak je zde obsáhlý rozhovor Rychlíkové s Kratochvilem o jeho životě a psaní doplněný o výběr z jeho dopisů literárnímu teoretikovi Květoslavu Chvatíkovi a o komentovanou fotografickou přílohu. Dále je zde Kratochvilova delší povídka „Smrt krále Kandaula“ (což je tak první autorovo dílo, které jsem přečetl). A nakonec stejnojmenný filmový scénář Moniky Rychlíkové podle této povídky (film nebyl realizován). Povídka s tématem literární mystifikace (což je mé oblíbené téma) a sexuální úchylky zvané kandaulismus se mi celkem líbila a bylo zajímavé přečíst si i scénář a zjistit, jak vynalézavě k adaptaci scenáristka přistoupila. Především je ale kniha cenná oním interview s introvertním spisovatelem, který rozhovory poskytuje zřídka a na veřejnosti se objevuje málo. Dozvíme se o jeho vášni pro psaní, o dětství, rodičích, o emigraci otce v roce 1951, o Kratochvilových studiích a spisovatelských začátcích v časopisech v 60. letech, o jeho životě zakázaného autora v 70. letech i o jeho kontaktech s disentem a publikování v samizdatu v 80. letech i následné úspěšné spisovatelské kariéře po roce 1989. Ale i o tom, jak ho jeho vlastní závistivý strýc z emigrace nařknul ze spolupráce s StB. Kniha navíc zaujme krásnou obálkou a grafickou úpravou.