Vyhnanství trpaslíků

Děj se rozjel ještě více. Dvě, někdy tři dějové linky a cliffhanger na konci každé druhé kapitoly dávají knize obrovskou napínavost. Navíc vyhnaní trpaslíci čelí kromě zákeřných temných elfů jednak zaslepeným předsudkům lidí, druhak rozpolcenosti kvůli předsudkům vlastní frakce, která neuznává královnu - navíc bývalou kněžku. Zdroj obživy Thir-eilitů pod zemí je příšerný, ale objevení nových trpaslíků povzbudivé. V první knize mi přišlo, že temní elfové jsou kopií Heitzových alfů. Není tomu tak, i když inspirace tam evidentně je. Rehfeldův svět je zcela jiný, vyvážený a přitom nemilosrdný. Dobré čtení a dobrá fantasy, doporučuji.

Do druhého dílu jsem se pustila už v češtině. Normálně bych tuto sérii vůbec nedočítala, ale vzhledem k tomu, že nad prvním dílem v originále jsem strávila opravdu hodně času, rozhodla jsem se příběh dočíst celý. Pokračování je na stejné úrovni. Warlonovo putování k elfům mě příliš nebavilo. Samotný pobyt u elfů pak byl nepoměrně krátký, byť z příběhového hlediska to mělo rozumné důvody. Mnohem zajímavější mi přišla linka s objevováním ztraceného dolu/města Zarkhadulu. Znovu se opakuje motiv, že trpaslíci kopali příliš hluboko. Ach ten Khazad-dûm, ztracené nejslavnější město trpaslíků... Konflikt s lidmi byl předvídatelný, taková očekávaná výplň. Jsem ráda, že jsem nečetla originál, těmi pro mě nezáživnými částmi bych se prokousávala několik let. V závěru se děj konečně rozjíždí tak, že je lákavé otevřít pokračování a zjistit, co bude dál. I když velká odhalení v Zarkhadulu mi zas až tak velká a překvapivá nepřipadala. Určitě to není kniha, kterou bych potřebovala číst dvakrát, ale na závěrečné rozuzlení jsem nakonec docela zvědavá.