Všichni psi mého života

Jakožto člověk, který si bez psa nedovede představit život, jsem si knihu velice ráda poslechla jako četbu na pokračování v podání mého velkého oblíbence Norberta Lichého. Bylo to místy milé vyprávění o životě s loveckými pejsky, ale na mě je tam moc toho lidského sobectví, že člověk neuváženě posílá psa po zvířeti a často to končí jeho smrtí. Já vím, že leckdo řekne, ale jsou to lovečtí psi, pro mě je to však nepochopitelné a představa, že by mi takto zemřel pes absolutně strašná - úplně mě u poslechu několikrát svíralo u srdce. Také si nedovedu představit, že bych svého psa jenom tak někomu dala, jak bylo v knize několikrát řečeno, to si naprosto nedovedu představit - jde znát, že pro autora a další osoby v knize zmíněné ( chovatelé a myslivci ) je pes, kterého mají sice hodně rádi, pořád jenom pes a ne věrný a oddaný kamarád a člen rodiny.

Pro milovníka psů je tahle kniha jako pohádka. Krásné, citlivé, emotivní ale i vtipné vyprávění od zkušeného lesníka a chovatele. Těžko říct, jestli je jeho záliba v chovatelství pejsků vášeň, nebo posedlost, ale je to boží. Moc mě to bavilo. Přidala bych vysvětlení nějakých lesnických či mysliveckých pojmů a ubrala překlepy. "Tenkrát jsem si možná poprvé uvědomil, jak je život bez psa prázdný, jako les bez zvěře." "Můj muž jednou tak vystopoval místo kuny kokršpanělku..." "Vždycky tvrdil, že nebude nikdy podporovat domestikaci žádného zvířete. Nejlepší pes je vlk, říkal, a nejmilejší kočka rys." "Když se vrací z lesa, tak ho vítají už zdálky takovým tím zvláštním bassetím způsobem, něco mezi vytím baskervilského psa a bučením krávy." "Proč by se za nějakých slíbených 400 vyčerpával na neznámé cizince, když má doma svoji fenu a může mít štěňata z lásky."