Když prší jehličí

Dobře a autenticky je vykreslena krajina "mého" kraje kolem Řeky, atmosféra lesa a zajímavosti přehrady nové i staré, ze kterých jde cítít láska k přírodě. Bohužel i jiných míst působících jako pěst na oko. A pak ten lesní těžební průmysl, lov na zakázku... Přesně je na situacích popsána povaha lidí, ať už se jedná o zabírajícího chovatele dobytka v údolí či papaláše z Nové Pláně. Co proti tak agresivní hamižnosti zmůže jeden člověk? A kolik takových nenažranců je v mém malém okolí. Kdo nemá ambice, jakoby nežil. Příběh plyne, lesy mizí a mně se jen potvrzuje, že lidská povaha je pro přírodu mnohem větší katastrofou než kůrovec.

Tato kniha mě hluboce zasáhla. Příběh lesníka Kamila a jeho boje s broukem v moravském podhůří se odvíjí od r.1992. do r.2018. Spojení slov " kůrovcová kalamita " je stále strašákem téměř ve všech koutech naší krásné země a trápí nejednoho lesního hospodáře, ekology , vědce i milovníky našich lesů. A nutí k zamyšlení : kde je problém - v nekoordinované změně systému hospodaření s lesy, ve změně klimatu, v samotném kůrovci , v hamižnosti podnikatelů ( spíše podnikavců) dřevozpracujících firem ? Velice mě pobouřila zmínka v knize o tom , že někteří pracovníci techto firem schválně vysypávali z lapačů brouky, aby napadli další stromy a bylo více práce. Puštěno sice jako fáma , ale dost věrohodná. Něco podobného se opakovaně stalo při likvidaci bolševníku v okolí Kladské u M.Lázní - při mechanické eradikaci si pracovníci vždy pár kousků nechali na příští rok. Lidská hloupost a krátkozrakost nezná mezí. Držím palce všem postiženým lesům , aby se znovuzrodily, byť v jiném hábitu a pestrosti. Plně souhlasím s komentáři předešlých dvou uživatelů . A přeji nám všem, kteří nejsme lhostejní k tomu, co po nás zůstane dalším generacím , serióznější práci médií v této oblasti .