Všechny tyto světy

Jako další díl nekonečné série by Všechny tyto světy obstály snadno, ovšem mám-li je brát coby vyvrcholení trilogie, uspokojen jsem přibližně napůl. Dennis E. Taylor totiž čtenářům nenachystal žádná překvapení a pouze navazuje tam, kde skončil posledně. Jistě, významné dějové linie se uzavírají, přičemž hlavní protagonista konečně dosahuje vnitřního uspokojení z dobře odvedené práce. Jenže spousta motivů z dřívějška vyšumí do prázdna a ústřední zvraty působí až nečekaně uspěchaně, přičemž ranou kladivem všechno vyřešit prostě nejde. Autor zkrátka nepostupuje příliš sofistikovaně, je znát, že se víc bavil házením klacků pod nohy hrdinů než jejich odstraňováním. Ještě štěstí, že humorné odlehčení neztratilo nic na svém kouzlu, stejně jako upřímné fanouškovské nadšení pro science fiction. Je v tom kus lidskosti i nějaké to morální dojímání, všechno ovšem ve zcela snesitelné rovině. Nemluvě o krátkých kapitolách, díky nimž se kniha čte prakticky sama. A tak sbohem Bobe, a díky za ryby.

Celkem bez větších zádrhelů dovedená trilogie ke konci. Má to logiku, postupné návaznosti a žádné vis major. Musím ale přiznat, že dvojka mě chytila mnohem víc. Tam to jiskřilo nápady. Tady se už s ničím novým nepřichází, jen se dotahuje vše do konce. Ani bych se nedivil, kdyby se objevily ještě nějaké knihy, zasazené do tohoto solidně vytvořeného světa.