„Anděl vás vždycky nechá na holičkách.“ Asi po dvaceti možná třiceti stránkách čtení tohoto příběhu jsem si řekl „všechno je špatně“. Zaujala mě jen úvodní pasáž, která je jakoby vystřižená z Londýna roku 1888, kdy řádil Jack Rozparovač. Otočil jsem na zadní stranu knihy a opět si přečetl chválu na tento příběh. Tohle že je ten „zlomový bod ve světě science fiction?“ Pro mě tedy rozhodně ne. Malá ochutnávka: Myslící tvorové se tomuto místu zcela vyhýbají. Na Io se nelíbí dokonce ani Hradům, kteří hýří na Callistu a hazardují na Ganymedu. Od chvíle, kdy na tom to měsíci zavlála anglická vlajka, tu nebyla postavena žádná města, žádné osamělé observatoře ani trestanecká kolonie. Na celém tělese je pouze jedna jediná budova.... V příběhu je strašně moc zbytečných pasáží, zdlouhavých dialogů, které zdánlivě vedou k cíli, ale obcházejí vše takovou dálku, že než se dostanete k nějaké pointě, tak jste unaveni, znuděni a …. no prostě mě to vůbec nebavilo. Navíc mi to pan spisovatel sám pokazil, a čtenářům asi také, protože já jsem čtenář, když čtenáře někde kolem strany 210 vypravěčka (jedna z postav této knihy) příběhu osloví. Doslova řekne: „...nicméně jeho oči – vážený čtenáři či čtenářko, jak bych vám je jenom mohla přiblížit?“ A tím to u mě pohřbil úplně. Citát: Nic není ponecháno náhodě.

Ani jsem nečekal že to bude tak podobné Arabelle z Marsu. Je tu jasná inspirace i když tato kniha je mnohem komplexnější jak do děje tak navštívených planet. Moc pěkný kousek sailpunku.