Všechno je jenom dvakrát

Zajímavá skládanka příhod a zážitků z dětství, přátelství a lásek a všechno autor propojil s historickými událostmi doby, ve které jsem vlastně sama žila. Bylo to barvité a taky složité čtení a přiznám se, že jsem byla občas unavená. Je to symbolické, protože život nás umí taky pěkně unavit...

Každá knížka se má číst v tom správném věku a v tomto případě jsem se trefil dokonale. Hlavní hrdina na jednom místě říká: "K mým nejsměšnějším klukovským představám patřila má vlastní dospělost." Jako děti jsme si svoji vlastní budoucnost představovali úplně jinak a když se nyní podíváme zpět, tak se jen divíme, co s námi život udělal, kam jsme se nakonec dostali, aniž bychom chtěli. Každý se jednou ohlédne zpět. Někdo tomu pohledu věnuje více úsilí než jiný, ale udělá to každý. Vracet se do dávných míst ale může být ošemetné. Kulisy dětství už většinou dávno nestojí na svých místech a to co zůstalo, už také vypadá úplně jinak. Žádné místo z minulosti nepřežije nedotčeno. Příběh je vyprávěn z několika časových perspektiv a mísí deníkové zápisy Pavlova otce s Pavlovými vzpomínkami a jeho vlastním vyprávěním v dětském věku. Autor si hraje s nejednoznačností vzpomínek. Zjišťujeme, že události, které máme pevně a dokonale vryté do paměti, se vlastně mohly přihodit úplně jinak. Jde o prolínání několika hledisek- dítě x dospělý, současnost x minulost a jejich vzájemné kombinace. Když po dvaceti letech bude více lidí hodnotit stejnou událost, tak možná vyplyne, že každý prožil úplně něco jiného. :o) Kniha se zabývá i otázkami hrdinství a osobní statečnosti v dobách, kdy režimy, ať už komunistický nebo fašistický, měly své občany plně ve své moci. Z bezpečí mnoha let je velice snadné někoho šmahem odsoudit, ale mnohem těžší je ho pochopit. Jak píše Magnolia ve svém komentáři - tím nejhezčím na tom všem je především pozorovat vznik prvních lásek a jejich nesmělé klubání se na světlo. Zvlášť, když ty lásky jsou dvě a je tak těžké si vybrat. :o))