Vřesoviště

Vynikající thriller, skvěle odvyprávěný, skvěle rozehraný, skvěle uzavřený. Já mám prostě pro tyhle jednoduché zápletky slabost a příběh o dvanáctiletém chlapci, který si dopisuje se sériovým vrahem, jen aby se pokusil odhalit hrob svého zavražděného strýce a tím zachránil vlastní rozpadající se rodinu, je zkrátka jako dělaný pro mě. Deprese hustá tak, že by se dala krájet, což zcela akurátně odpovídá atmosféře vřesovišť, do kterých Belinda Bauerová svou psychologickou hříčku zasadila. Přes všechno své nadšení ale musím uznat, že tu jsou nějaké věcné chyby. Děj je v mnoha ohledech předvídatelný, chování některých postav možná trošičku toporné a útěk z vězení je provázen naprosto nesmyslnými odbočkami. Nenápadně odlehčená stylistika autorky však tyhle nedostatky hravě smetává pod koberec a nechává čtenáře užívat si podmanivý hon kočky s myší. Dokonalou roli pak plní vesnické kulisy, které jsou natolik autenticky vykreslené, že by Peter May zbledl závistí, kdyby už dávno neměl vystaráno.

Podle mě ani detektivka, ani thriller. Spíš psychologický příběh samotářského a trochu podivínského chlapce, deprivovaného citově chladnou rodinou a chudobou, a jeho poněkud absurdní cesta k získání sebedůvěry i lásky svých bližních. Asi nejvíc oceňuji depresivní atmosféru, která z knihy čiší a velice působivé vylíčení nehostinných opuštěných, mlhou zalitých vřesovišť. Obrazy chlapce, který v těchto strašidelných pochmurných kulisách přerývá zem, aby našel mrtvolu kdysi zavražděného malého chlapce - svého strýce, patří k hodně působivým scénám. Vyústění celého příběhu, které asi není radno ani v náznaku prozrazovat, mě už tak nechytlo a ve chvíli, kdy děj začíná být hodně akční, už to pro mě nebylo ono… I když z vylíčení myšlenkových pochodů sériového vraha šel docela děs.