Vraždy bez rukavic

Pozitivní news: velmi mě zahřálo u srdce mé premiérové čtenářské setkání s dílem spisovatele Jana Trefulky (1929 - 2012. Byl jím soubor čtyř povídek Vraždy bez rukavic. Obálkou velmi nenápadnou knížku jsme dostal darem, asi bych si ji sám - neznalec - nekoupil. A bylo to pro mě velmi příjemné setkání... s autorem, jehož bych už díky této útlé knížce chtěl poznat osobně, kdyby to šlo. Čtyři sondy do čs. socialismu zevnitř, přitom o socialismus tam běží vlastně až v druhé řadě; čtyři tragické osudy lidí, které semlely velké i menší dějiny, a přitom ta knížka dýchá nadějí a nějakým citem, vírou, citlivostí pro drobnokresbu. Pro mě nejsilnější je z cyklu povídka Mimosvět o srpnové okupaci - na malém textovém prostoru takhle silně zevnitř vykreslenou atmosféru doby, kterou jsem sám nezažil, jsem asi ještě nečetl. Čtěte i vy.

První povídka (Na krásné vyhlídce) a Smrt knihovny mě bavily hodně, zbylé povídky jsem bohužel nezvládla, nesoustředila jsem se na ně. Třeba se k nim někdy ještě vrátím. Podle první povídky byla natočena stejnojmenná televizní inscenace s Janou Brejchovou v hlavní roli, to jen pro zajímavost :-)

Pozitivní news: velmi mě zahřálo u srdce mé premiérové čtenářské setkání s dílem spisovatele Jana Trefulky (1929 - 2012. Byl jím soubor čtyř povídek Vraždy bez rukavic. Obálkou velmi nenápadnou knížku jsme dostal darem, asi bych si ji sám - neznalec - nekoupil. A bylo to pro mě velmi příjemné setkání... s autorem, jehož bych už díky této útlé knížce chtěl poznat osobně, kdyby to šlo. Čtyři sondy do čs. socialismu zevnitř, přitom o socialismus tam běží vlastně až v druhé řadě; čtyři tragické osudy lidí, které semlely velké i menší dějiny, a přitom ta knížka dýchá nadějí a nějakým citem, vírou, citlivostí pro drobnokresbu. Pro mě nejsilnější je z cyklu povídka Mimosvět o srpnové okupaci - na malém textovém prostoru takhle silně zevnitř vykreslenou atmosféru doby, kterou jsem sám nezažil, jsem asi ještě nečetl. Čtěte i vy.