Vlkodlak

Vlkodlak mě bavil víc, než předchozí části série. Větší důraz na tajemno, atmosférické a hororové scény za mě autorovi svědčí. Stejně jako hodnotící kolega bych uvítal větší důraz na prokreslení motivací postav a klidně méně vedlejších linek (čarodějnice s nechutným jídelníčkem například). Trochu zamrzí rychlé řešení francouzské linky a vyšetřovatelé, kteří jsou tradičně nevšímaví k očividným stopám, nebo opouštějí podezřelé náhodně pro větší drama v půlce výslechu, aby mohli být podezřelí (skoro) zavražděni. Potěší postava Anežky a hezky se tu uzavírá Vilémův charakterový oblouk, od dilematu s celibátem přes scénu, kdy čelí vlastnímu strachu až k jeho finále. Doktor Šulc je na tom stále stejně, koho postava štvala v dřívějších dílech, jinak to u Vlkodlaka nebude.

Podobně jako v předchozích případech: příběh pořád poněkud klopotný, ale už méně než v první části. Reálie, chování postav i logika občas malinko skřípou. Je možné tu potkat zajímavý koktejl: zombík, vlkodlaci, mučení, čarodějnice, halucinogenní látky, satanské rituály, podrobný popis operace v domácích podmínkách, upíři, erotika, psí zápasy, popis šachové partie, hrůzné noční můry a dokonce aztécké zlato. Ale to vůbec nevadí. Pořád mě ta tom nejvíc baví to vykreslování atmosféry hnusu a zmaru. Je až úsměvné, co autor dokáže vymyslet za odporná přirovnání. (Například: Dorůstající měsíc prosvítal mezi ostře řezanými korunami smrků jako odulý, natékající bolák. Jako hnisavá hlíza v podpaží nakaženého morem. - Stromy byly podivně zkřivené a nerovně rostlé, jako by jejich údy pokroutila lepra. - Na všech ležela vrstva prachu jako cícha přetažená přes zahnívající mrtvolu. - City v něm postupně kvasily a dozrávaly jako puchýřky neštovic a teď začaly pukat.) Ale na rozdíl od předchozího dílu něco pěkného tu přece jen je, a to Anežka (byť v roztřepeném červeném svetru :) Výborné čtení.