Kapitán Stellwerther

"Kdo ušil tuhle boudu? ... Ach, Bože, pomoz mi najít v tomto dění nějakou logiku." Jenže Bůh je zřejmě příliš zaneprázdněný, než aby se staral o podobné modlitby, a tak si otec Vilém musí z té šlamastiky dopomoci sám, a navíc, musí z toho všeho dostat i doktora Šulce... Z Viléma lovce, co žije v horách, kde se potkaly naše cesty poprvé, se tak stal opět Vilém detektiv, co se vydal nedobrovolně vstříc městskému světu, se kterým už dávno skoncoval, a Francii, která právě zabila Boha a slavila revoluci... Nechala jsem se zlákat na další čtenářský Survivor výlet, a vůbec toho nelituji, podívala jsem se do revoluční Paříže, která takhle naturalisticky popsaná rozhodně nepřipomínala svou slavnou noblesní monarchistickou minulost, za časů revoluce bych se rozhodně do té špinavé stoky osobně mrknout nechtěla:-). Každopádně rozehranou soutěž o přežití jsem sledovala napjatě, do děje totiž vstoupil nový hráč, kapitán Stellwerther a ten tuhle hru posunul o level výš... drsný, chladný, nevypočitatelný, prostě správný drsňák, další protiklad k uhihňanému doktoru Šulcovi, co mu teď není moc do hihňání, i k mírnému a trochu stále zmatenému otci Vilémovi, kterému vždycky chvíli trvá, než přijde na to, která bije;-). Přizvání kapitána Stellwerthera se povedlo, skvěle ty dva doplnil a já tak měla o dovolené zajímavě děsivou špionážní c.k. detektivní honičku jako příjemné zpestření. Na další (vlkodlačí) dobrodružství téhle série už se těším, určitě se totiž na další "nedobrovolnou" cestu s otcem Vilémem vydám. "Člověk je zvíře společenské, připomněl si Aristotela. ... Ale to jsou i krysy, dodal trpce."

Čarostřelec byl lepší. Přeci jenom, jednoduší děj a zápletka je i jednoduší na tvoření. Tohle bylo až trochu překombinovaný, ale zároveň se vlastně toho zas tak moc nedozvíme. Navíc hlavní hrdina mě v některých situacích (především v dialogy s Charlene) neskutečně vytáčel, že bych mu dal pár facek. A vůbec, čtenáři to docela pálí, jaktože to Vilémovi v těch situacích není taky jasné? Ale co mě neskutečně na této knize naštvalo, byla lajdáckost vydání. Na začátku knihy hlavní hrdina jde lovit srnce, ale doma stahuje jelena. A myslím že těchto "přepsání" je tam víc, ale už jsem je zapoměl. Ale poznámka "spojeny odstavce -1 ř.??" pravděpodobně od korektora, to se opravdu jen tak někde nevidí. Občas mě také trápil jednoduchost děje a úkonů, které postavy vykonávaly. Např. vlez do Pařížských kanalizací proběhne skrz jednu dvě věty. Škoda, ono by mě to i bavilo, jako napínavé to bylo. Ale je to takové ještě zkrátka nevypsané.