Vlasta Burian na scénu!

Obtížně se hodnotí, hned z několika důvodů. Předně autor uvedený na obálce z valné většiny použil vyprávění pův. redaktora, poté i spolupracovníka Burianova. Po krátkém úvodu, v němž se dozvíme o narození a dětství komika, se již na straně 57 mezi textem nenápadně dozvíme, že "další běh nejen Burianova života je se psán podle vyprávění novináře Karla Kučery", přičemž není toto jméno uvedeno vůbec nikde (ani žádný zdroj není uveden), ani k tomu "autor" samotné knihy nepřičinil sebemenší poznámku (stejně jako k tomu, proč zrovna píše o Burianovi, jaký k němu má vztah... - chybí jakákoli předmluva či doslov objasňující tyto zásadní věci). A teprve předposlední kapitola knihy (podivná krátká nesourodá krátká pasáž "Vlastovy osudové ženy a strom života") na straně 265 připomíná, kdo že vlastně v textu v délce přes 200 stran hovořil v ich-formě: "Náš vzpomínkový kruh podle vyprávění Karla Kučery na Krále komiků se uzavřel". Poté následuje jen další přílepek, tentokrát kopie vyprávění Bohumila Bezoušky. Nejen že tedy "autor" používá cizí vyprávění, k němuž nepřidává žádný další, tím méně vlastní vhled, hodnocení, informace ex post apod., ale celá kniha pohříchu představuje spíše obraz umělecké doby, v níž sice Burian hrál prim, ale nebyl jediným aktérem (v okolí Kučery) - spousta vyprávění se točí kolem Haška, trochu Lady, herců, autor a režisérů a dalších, se kterými Burian měl více, mnohdy spíš méně co do činění. A není to proto vůbec vyprávění komplexní, např. o Burianových filmech se čtenář nedozví prakticky nic (těch pár opakovaně jmenovaných rozhodně nezahrnuje jeho nejlepší kousky). Navíc je Kučerovo vyprávění hodně subjektivní, což se týká především jeho názoru na V+W - Wericha rád neměl, zato Voskovec mu připadal úchvatný. Skutečný informační obsah je tedy na vážkách a současně minimální, aspoň pokud čtenář není skalní fotbalový fanoušek, protože této oblasti je věnováno hojně pozornosti. (za obsah 60%) A přínos uvedeného autora je naprosto minimální a autorství sporné. (odpad) Navíc Olympia tedy propadla i z hlediska kvality textu: nepočítaně chyb nejen češtinářských (hrubky a překlepy), ale i faktografické (mj. "Jaromír" Marvan, nebo popisek u jedné z mála fotek z filmu je chybný) (odpad) Proto raději nebudu uvádět žádné souhrnné hodnocení; nahrazuje jej dlouhý komentář, který jsem prostě nemohla než přičinit. Naštěstí mi kniha v ničem nepoškodila můj obdiv k Vlastovi Burianovi jako komikovi a výjimečnému herci a jeho skvělým filmům pro pamětníky, ale současně mi nepřinesla zbla nic nového, ba mne celkem hned první den roku otrávila.