Vize těla a krve

Věděla jsem, že se nejedná o pokračování, ale o doplňkovou knihu, nicméně až takovou škváru jsem nečekala. Tady nejde o nic jiného než o rýžování těch fanoušků, kteří chtějí mít v knihovničce pokupě celou sérii. Nejenom že se tam opakovalo vše z předchozích knih, ale i v rámci téhle knihy se všechno opakovalo ještě xkrát. I přes slovníček pojmů nedokážu vysvětlit rozdíl mezi božstvem, povzneseným a prvotním (ale slovníček je fajn, na druhou stranu mohl být součástí každého dílu). Popis postav - fajn, ale není tam snad žádná informace, kterou bychom už nečetli, př. Nektas dělal to a ta za Seřiných časů, pak o něm nejsou zmínky a probudil se až s Poppy. Zbytečnost. Navíc dosavadní cesty postav jsou až moc detailní (ve stylu dělo se to a to a on měl na sobě košili, ušklíbl se apod.), v rámci rekapitulace děje naprosto zbytečné. Kniha v originále vyšla v roce 2024 a vůbec bych se nedivila, kdyby tuhle kompilaci udělala AI na základě předchozích knih (promp: vytáhni charakteristiku postavy z toho a toho dílu je velmi snadný). Jediným originálem jé pár zápisků slečny Willy, jak jinak, než o souložení s kdekým. To už nebylo ani žádoucí, ani vzrušující, ale prostě nudné. Vytknout by se toho dala ještě spousta, ale s touhle knihou jsem ztratila času už dost. Klobouk dolů před každým, kdo nepřeskočil ani slovo, já to nedala. Škoda že na tuhle příšernost padly stromy.

Ačkoli si spousta čtenářů myslí, že je tato kniha zbytečná, já to vidím jinak. Bylo skvělé se do světa vrátit a zrekapitulovat si děj všech devíti knih, než se pustím do Bohyně krve a kostí. I když se to opakovalo, kniha jako doplňková mi vůbec nevadila. Zápisky z deníku slečny Willy byly super zpestřením.