Vítězové

Spisovatel Fredrik Backman je můj objev roku 2020 a pořád drží. Všechny knihy přečtené a čekám na další. Jeho poslední kniha Vítězové si mě opět získala. Na třetí díl série Medvědín jsme si museli chvíli počkat, o to hezčí byl návrat do lesů v Medvědíně a Hedu. Dvě městečka, dva hokejový kluby. Dvě místa, která proti sobě od pradávna soupeří. Ale ne všechno se řídí hokejem Vždycky je někdo, kdo je vidět a druhý co není. Jak jinak se mohl příběh odehrát, kdyby byli všichni lidé stejně vidět? Ke všem se přistupovalo stejně? Měli všichni stejné možnosti, pozice, vzdělání, ale tak to v životě nechodí. Prostředí Medvědína a Hedu mě opět uchvátilo, ideální pro ty, co žijí hokejem. Ale oni tu všichni žijí hokejem. Je to jejich radost, hrdost, naděje, že vše bude dobré. Prásk, prásk, prásk. Domů se vrací Maya na pohřeb staré Ramony z hospody v Kožichu. Na pohřeb jde každý z Medvědína. Ramona děti nikdy neměla, ale byla tak trochu mámou každému dítěti i dospělému, kdo to zrovna potřeboval. Dokázala ho svými citáty a svým osobitým humorem ukázat, že každý je jedinečný. V této knize poznáváme i rodinu z Hedu. V knize je hodně postav, vracíme se ke starým známým, prožíváme s nimi starší záležitosti i nové, které se dějí teď. Je zajímavé, že přestože jsem minulé dvě knihy četla před skoro třemi roky, do příběhu jsem se vrátila jako kdybych je četla včera. Maya, Ana, Leo, Amat, Benji, Bobo, Alicia, ale i Angi, Peter, Mira a další. Svým osobitým způsobem mi autor rval srdce z těla, jak to umí jen on. Těch myšlenek, pravd, zamyšlení se nad životem, které je nenásilně v textu v ději knihy umí jen Backman. Jeho knihu jsem opět zhltla neuvěřitelným tempem a už teď se těším na jeho další. Tleskám a doporučuji. Za knihu k recenzi mockrát děkuji @knihcentrumcz .

Wow! Asi nebudu moc objektivní, já totiž Medvědín miluju. Zbožňuju všechny ty blázny, kteří by pro hokej a své město dýchali. Jsem u vytržení ze všech mouder, která pan Backham servíruje s lehkou ironii a přitom jen tak mimochodem rozehrává smrtelně nebezpečnou emocionální jízdu. Když už je všechno tak nějak sluníčkové moc, přijde narážka na budoucí neblahý osud a vaše emoce se zhoupnou zase na druhou stranu. Chci poděkovat za fantastický překlad, bez něj by ta kniha neměla ani zdaleka takové kouzlo. Doporučuji! Brečela jsem jako želva.

Prásk, prásk, prásk... Backman se i potřetí trefí přesně do černého. Pokračuje příběh Medvědína a Hedu. Když bych chtěla ten děj shrnout, zase tak moc se tam toho neděje, a přitom se tam děje všechno. Backman umí vyhmátnout pravdivost v lidech. Ta knížka je tak plná emocí všeho druhu. Moc se mi líbí, jak umí věci popsat. Člověk by kolem toho nakecal a navysvětloval, ale autor napíše dvě věty a vyhmátne podstatu. A čtenář jenom kýve hlavou, jak je to jednoduché. Jediné, co mi vadí, že už ta knížka skončila. Je skvělá, úžasná a otvírá srdce. Díky za takové autory.