Děkuji prozřetelnosti za ten den, kdy začal Fredrik psát knížky, protože udělat tolik čtenářů šťastných, to se hned tak nevidí. A tato série, já prostě nemám slov. Nechme promluvit autora: str. 109: "zborcené sny mohou bolet ty, kteří nás milují, víc než nás samotné." a str. 300: "Manželství. Mělo by existovat jiné slovo pro stav, kdy jsme svoji už mnoho let. Kdy už máme dávno za sebou okamžik, v němž jsme to přestali vnímat jako svou volbu. Už si tě nevybírám každé ráno znovu, to byl krásný slib, který jsme si řekli v den svatby, už si jen neumím představit život bez tebe. Nejsme čerstvě rozvité květy, jsme dva stromy se srostlými kořeny, zestárli jsme v sobě." Nejlepší, co jsem letos četla, nevěřila jsem, že můžou být všechny postavy tak živé, tak pochopitelné, tak sympatické, nevěřila jsem, že 641 stránek nemá slabé místo, je to geniální. Znovu jsem si oblíbila ztřeštěné Mayu s Anou, Amata a Benjiho, Petera s Mirou, ale i nové postavy Hannah s Johnym a jejich 4 děti od T. Jak živé jsou postavy Fráčka, Suneho nebo i Thea nebo Zacki, prostě tenhle díl je nej. A perlička na závěr, v této sérii se neodehrál ani jeden ligový hokejový zápas.

Již u předchozího dílu jsem psala, že to nebylo pro mě to pravé ořechové. Tato kniha mi to jen potvrdila. Nejvíce se ztožnuji s komentářem kap66. Také jsem měla pocit, že mě všechno, co se na mě hrnulo z té spousty stránek zavaluje. Nejsem příznivcem fanatismu a do sportu podle mě nepatří vůbec. Vlastně nejsem ani příznivec sportu na vyšší úrovni než rekreační. To asi silně ovlivňuje můj dojem ze čtení. Autora mám moc ráda, ale v tomto příběhu mi strašně chyběl jemný humor z ostatních knih. Za vše, co chybělo a hlavně za vše co přebývalo budu tentokrát hodně přísná a uberu dvě hvězdičky. Pokud autor bude zvát čtenáře na další výlet do Mevědína, jak naznačuje na konci knihy, já už se nezúčastním.