Víťazi

Hodně stran, hodně příběhů, hodně emocí..smála jsem se i plakala. Prostě Backman, jak má být. Více, než doporučuju...

Takto ponuro sme tu eště nemali. Pořád nad někým visel mrak viny, ale tentokrát jsme viděli víc než v předešlých knihách; karty byly vyložené. A tím déle jsme se o naše oblíbence báli, protože jsme "plánovali s vrahy", celí rozhořčení, že známe důvody. Backman nás umí popadnout za srdce a vláčet přes vyvrácených stromů kořeny...nechceme, ale dovolíme mu to. "K ich príbehu lásky patrí aj mierne strelená dôverčivosť." "...a či sa nejako dá odmerať množstvo "keby a keby nie", lebo presne z toho sa skladá život." "No najväčšej a najškaredšej chyby sa dopúšťajú, keď nehovoria celú pravdu, ba ešte si aj nahovárajú, že to nie je to isté ako číre klamstvo."

Opět skvělé čtení, které vám dá vše, co jsme u autora zvyklý. Chvíli se usmíváte, chvíli pláčete a nepochopitelně kroutíte hlavou "proč". Moc hezky napsané, spousta příběhů, spousta postav v malém městečku, vřele doporučuji. Pokud se vám líbily předešlé knihy, budete spokojeni a přesto, že je kniha opravdu dlouhá, nebudete chtít, aby skončila. Za mě plný počet hvězd.

Tak tohle byl emoční hurikán...budete se smát, usmívat, nadávat...ale taky brečet. Ke konci se neubráníte slzám. Backman prostě umí psát.

Spisovatel Fredrik Backman je můj objev roku 2020 a pořád drží. Všechny knihy přečtené a čekám na další. Jeho poslední kniha Vítězové si mě opět získala. Na třetí díl série Medvědín jsme si museli chvíli počkat, o to hezčí byl návrat do lesů v Medvědíně a Hedu. Dvě městečka, dva hokejový kluby. Dvě místa, která proti sobě od pradávna soupeří. Ale ne všechno se řídí hokejem Vždycky je někdo, kdo je vidět a druhý co není. Jak jinak se mohl příběh odehrát, kdyby byli všichni lidé stejně vidět? Ke všem se přistupovalo stejně? Měli všichni stejné možnosti, pozice, vzdělání, ale tak to v životě nechodí. Prostředí Medvědína a Hedu mě opět uchvátilo, ideální pro ty, co žijí hokejem. Ale oni tu všichni žijí hokejem. Je to jejich radost, hrdost, naděje, že vše bude dobré. Prásk, prásk, prásk. Domů se vrací Maya na pohřeb staré Ramony z hospody v Kožichu. Na pohřeb jde každý z Medvědína. Ramona děti nikdy neměla, ale byla tak trochu mámou každému dítěti i dospělému, kdo to zrovna potřeboval. Dokázala ho svými citáty a svým osobitým humorem ukázat, že každý je jedinečný. V této knize poznáváme i rodinu z Hedu. V knize je hodně postav, vracíme se ke starým známým, prožíváme s nimi starší záležitosti i nové, které se dějí teď. Je zajímavé, že přestože jsem minulé dvě knihy četla před skoro třemi roky, do příběhu jsem se vrátila jako kdybych je četla včera. Maya, Ana, Leo, Amat, Benji, Bobo, Alicia, ale i Angi, Peter, Mira a další. Svým osobitým způsobem mi autor rval srdce z těla, jak to umí jen on. Těch myšlenek, pravd, zamyšlení se nad životem, které je nenásilně v textu v ději knihy umí jen Backman. Jeho knihu jsem opět zhltla neuvěřitelným tempem a už teď se těším na jeho další. Tleskám a doporučuji. Za knihu k recenzi mockrát děkuji @knihcentrumcz .

Trochu jsem se bála,zda si osoby a děj z předchozích dílů pamatuju, ale Backman nezklamal a dokázal mírnými náznaky připomenout děje minulých dvou knih. Bylo to velmi silné. Jako rodič dvou adolescentů jsem měla chvílemi pocit, že píše i o mně. I slzy ukáply. Děkuji.

Zvláštní název knihy, ve kterém vlastně žádní vítězové nejsou. Nebo vlastně ano, svým způsobem. Nedokážu pochopit, jak to pan Backman dělá, ale pokaždé roztočí tak emoční hurikán, že ho musím dobu zpracovávat. Některé knihy čtete a vychutnáváte si styl psaní, kvalitu jazyka a říkáte si, jak se to dobře čte, vybroušený styl a tak. A potom si sednete ke knížce od Backmana a prostě musíte číst dál a dál, naprosto vás pohltí. Rozhodně i díky skvělému překladu a absenci chyb v textu, což v dnešní době bývá docela luxus. No, tedy velmi děkuji za nejen tuto trilogii. " Jediné, o čem jsme spolu mohli mluvit, a nepohádali se u toho, byl hokej. Jednou jsem jí řekl, že sport je zvláštní, investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě? V pár okamžiků...to je všechno. Pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme nesmrtelní. A Ramona si nalila velkou whisky a odfrkla si: Co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky? Takoví jsou všichni, kdo vyrostli v Medvědíně: zrádně prostí, ale strašlivě složití. Neobyčejně obyčejní lidé. Obyčejně neobyčejní lidé. Snažíme se jenom žít svůj život, žít s ostatními, žít sami se sebou. Přijímat radost, když jí dostáváme, snášet smutek, když si nás bere, žasnout nad štěstím našich dětí a nehroutit se při pomyšlení, že ve skutečnosti je neumíme ochránit."